Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Více

Jak jsem se dostala k Roxy

Roxy je můj druhý pes, před ní jsem měla křížence kokršpaněla. Protože jsem s předchozí fenkou měla dobré zkušenosti, tak jsem zase zapátrala mezi ušatými zástupci španělů. Hledala jsem mezi kokry, velššpringršpaněly, špringršpaněly i jejich kříženci.. chtěla jsem originálního pejska, ale nechtěla jsem za psa dávat majlant, taky jsem byla málo informovaná a s názorem, že výstavy ani lovecký výcvik dělat nechci, jsem si vybírala bezpapíráky. Teď už o tom něco vím a volila bych psa s PP. Našla jsem inzerát, kde nabízeli špringří štěnda a hned se mi chlupaté flekaté kuličky zalíbily. Podle videa jsem si vybrala jednu fenku (tu, která se nejvíc hemžila - jestli to nebyla ta chyba :D) a za pár týdnů jsme si pro ni jeli přes celou Moravu. Bylo to 3.8.2009. Jako by fenka věděla, že nastal její čas odjet do nového domova, jako jediná se s námi šla přivítat, zatímco její sourozenci, ještě čekající na nové páníčky, spali. Tak jsme ji naložili a dobrodružství začalo :))

Jessi                                                                                Malá Roxy

Jaká je?

Cestou k nám trochu kňourala, ale ke konci už si ode mě vzala granulky, doma se najedla a hned usla:) Myslím, že změnu prostředí snesla dobře a moc se jí nestýskalo. Nejdřív spala v chodbě, postupně jsem ji zvykala na spaní v boudě, zabralo, když jsem jí tam dala svoji mikinu nebo tričko. Jako každé štěně byla kousavá, vevnitř jsme jí hlídali, takže nic nezničila, ale venku se bavila sundáváním prádla ze šňůry. Asi do 5 měsíců byla i na procházkách pořád za zadkem.

V půl roce se začala osmělovat a jako správný slídič začala prozkoumávat terén daleko od nás. Takže od té doby chodíme na procházky na stopovačce (10m šňůra). Někdy mám pocit, že její jediný životní cíl je ulovit srnu. Ze začátku se se šňůrou pořád někde motala, teď už je zvyklá, že když někde vleze do křoví, tak je vhodné se stejnou cestou vrátit. Taky je pravda, že kdyby byla poslušná a nebyl by s ní problém, tak se jí zdaleka nevěnuju tolik. Na procházce nejraději čuchá stopy, skáče do křoví a kňučí, když vidí, nebo v blízkosti cítí zvěř. Procházky Roxy baví ze všeho nejvíc, i kdyby byla bůhvíjak unavená, tak na poli bude lítat jak šus. Když je jí teplo, ráda si lehne do vody. A dokonce po 4 letech se naučila i plavat.

Doma je Roxy strašně mazlivá, někdy znuděná a líná, pokud se nic neděje, tak klidně spí, nebo se nechává hladit. Moc ji baví, když může hledat kousky schovaného piškotu v obýváku. Je docela žravá, takže ji baví jakékoli hry, kde figuruje jídlo, ráda v obýváku cvičí triky.

Na zahradě si ráda hraje s létajícím talířem, je to její nejoblíbenější hračka, ráda se přetahuje a chytá talíř za letu. Někdy je třeba jí taky vymyslet nějaké nestereotypní hračky, to ji hra hned víc baví.. zabírá pet flaška, klubko ponožek, větev bezu, klacek, pneumatika, nafukovací balónek... Ne vždy má ale na hraní náladu a nevydrží si hrát donekonečna, není to aporťák magor.

Před pořízením Roxy jsem byla drsňácká a tvrdila jsem, že bude pes jen venku, ale nějak jsme postuplně víc a víc měkli a Roxy byla vevnitř, pokud nikdo nebyl doma, tak venku na zahradě, kde má kotec s boudou. Postupně to došlo do stádia, kdy je Roxy s námi vevnitř skoro pořád, má pelíšek u mě v pokoji a v obýváku, v létě občas řekne, že se chce jít ven opalovat, tak ji pouštíme tam a pak zas dovntř se zchladit :D

K cizím lidem je rezervovaná, jako malá na procházce za každým tahala, teď si většinou lidí nevšímá. Občas na někoho za plotem štěká, v čemž ji mírním, ke známým lidem se lísá, hlavně, když mají něco k snědku. Od neznámých se nechá pohladit a somruje, jestli nemají něco k jídlu.

Cizí psy Roxy moc nemusí, moc nestojí o kontakt a hru, výjimku občas tvoří staří známí. Někdy je k míjejícím psům nevrlá, tahá za nima a chce strašit. Dřív hodně řešila i štěkající záploťáky, teď už je u nich docela v pohodě.

S Roxy není problém cestovat, od mala je zvyklá jezdit v autě, teď už cestou většinou spí. Ve vlaku a buse problém bývá jen se zběsilým vystupováním, kdy netrpělivě kvičí, že už chce ven. Jinak je zvyklá, že si má udělat místo a lehnout si, takže když si kupuju lístek v buse u řidiče, už je rozvalená v uličce.

Roxy se trochu bojí neznámých zvuků. Velkou záhadou je pro ni zvuk vlaku, když si takhle procházíme lesem a najednou začně hlučet. Přitom vlakem jezdíme.. Bohužel má reakci na střelbu.

Na druhou stranu je poměrně samostatná, můžu ji celkem v klidu nechat nějakou dobu uvázanou o samotě, nebo ji nechat odpočívat v domečku bez toho, aby v něm nervačila. V restauracích spí pod stolem a člověk o ní ani neví, obzvláště, pokud je unavená z výletu. Nemá problémy se změnou prostředí, na dovolených nemá problém mít místěčko v pronajatém pokojíku.

Taky nemá problém s manipulací, samozřejmostí je česání, nechá si vyndat klíště odkudkoliv, vydrží, když jí stříhám chlupy na packách, nechá si prohlídnout zuby i uši, mytí pacek sice nemá ráda, ale snese ho. Hysterie nastává na veterinárním stole, kdy začně kvičet a klepat se, i když se jí skoro nic neděje.

Roxy má svoje mouchy a někdy mě dokáže pořádně naštvat, ale jsou zase další věci, které mi na ní vyhovují a neměnila bych je. Už jsem si na ni zvykla a beru ji, jaká je, ale samozřejmě na ní i na sobě pořád pracuju, pořád je co zlepšovat. Spoustu jsem se toho díky ní naučila a zažila a moc mě to s ní baví.

TOPlist