Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Archiv 2009-2013

Co se dělo v minulých letech... 2013:


29.12. Opět jsme se vydaly na výletek, smůla ovšem je, že si vždycky vyberu den, kdy nesvítí sluníčko a je prostě divno :D Ale co se dá dělat.. Sníh není, slunko není, ale hlavně, že jdem! Tentokrát jsme vyrazily do Kunčic pod Ondřejníkem a na Ondřejník. Vzaly jsme to tak naokolo směrem na Kozlovice trasou, kterou jsme nikdy nešly, a vynechaly jsme vrchol Skalky. I tak jsme chvíli stoupaly, klesaly a pak zase stoupaly do kopce, až jsme došly k chatě. Kolem už jsme potkávaly davy lidí s dětmi i se psy taktéž na víkendové procházce. U chaty jsme posvačily, udělala jsem nějaké fotky a hurá po zelené po mírné vrstevnicové cestě zpátky do Kunčic. Protože nám pak ještě zbyla více než hodina do odjezdu vlaku, šly jsme se najíst do hospody na Kopečku, kde nám dovolili i s Roxy. Ta byla hodná pod stolem, my jsme se skvěle nadlábly a konečně nedošly domů hlavové a můžem zase spokojeně odpočívat. FOTKY

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

25.12. Ač máme Hostýnské vrchy celkem prochozené, na samotném Hostýně jsme s Roxy ještě nebyly, protože jsem si vždycky říkala, že jsem tam byla někdy na základce na výletě a že není třeba tam chodit. Jenže jsem si uvědomila, že už si to tam moc nepamatuju, a tak se Hostýn stal cílem dnešního menšího výletu. Vyjely jsme vlakem do Mezu, tam jsme musely asi 40 minut čekat, ale zato jsme se pak do Bystřice svezly RegioSharkem! :D Stoupaly jsme z Bystřice po červené na Hostýn a byl to celkem pěkný kopec. Před dvanáctou jsme se octly na Hostýně, prošly jsme si to tam trochu a posvačily v závetří, protože byl dneska extrémní vichr. Trochu vykoslé jsme pokračovaly po červené z Hostýna dolů směrem na Chvalčov. A odtud jsme došli po mírně stoupající cestě zase k Císařské cestě a sešly do Bystřice. Měly jsme ještě čas, tak že se půjdeme podívat na náměstí na stromeček. Tam jsme došly, ale zpátky najít vlakové byl trochu problém, takže jsme si trochu zašly, ale aspoň jsme pak nečekaly na vlak dlouho :)) Domů jsme dojely ve čtyři. FOTKY

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

22.12. Vydaly jsme se na menší výlet na Velký Javorník za sněhem. Ráno jsme opět tak tak stíhaly vlak do Veřovic a vyšly k Padolí. Cesta byla chvíli suchá a pak to začlo. Led a led přes celou cestu. Musely jsme postupovat opatrně a nebylo to nijak zábavné. Pak jsme začly pořádně stoupat lesem a mezi listy a kameny byly taky vychozené ledové klouzající ostrůvky, no nešlo se vůbec dobře... V druhé půlce kopce už se šlo lépe a vyšly jsme na Javorník, výhled byl celkem pěkný. Vyšly jsme na rozhlednu, kde foukal tak ledový vítr, že jsem jen rychle vyfotila výhled a se zmrzlýma rukama sesoupala rychle dolů. Roxy už se na nás těšila, sama dole štěkala. Cestu dolů jsme zvolily po červené, u odpočívadla u pramene Jičínky jsme posvačily a pokračovaly pod Kamenárku, odkud jsme sešly po žluté. To už bylo docela v pohodě, vybraly jsme zřejmě dobře. Padolím už to taky šlo lépe než ráno, led už asi i více roztál.. Na nádraží jsme došly 20 min před odjezdem vlaku, takže nám to krásně vyšlo.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

15.12. V neděli bylo dost zamlžené počasí, takže nás to nelákalo na žádné kopce, ale aspoň jsme nakonec vyrazili do Teplic nad Bečvou. Tam bylo ale ještě hůř, drobně poprchávalo z té mlhy. Naplnili jsme si zase vodu a vydali se aspoň na malý okroužek směrem na Valšovice a zpět Mariánským údolím. Dokonce jsme viděli laně, ty se Roxy moc líbily... Došli jsme k lázním, tam se Roxy zase líbily kachny v Bečvě a pak jeli dom. Musíme si to zopakovat někdy zjara a když nebude takové bahno..

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2.11. Dneska jsme si udělaly menší půldenní výletek do Valmezu. Vyjely jsme v půl 9 vlakem a poté zamířily směrem na Poličnou a pak pokračovaly pěknou pěšinkou kolem Bečvy až do Jarcové. Roxy se po dlouhé době vymáchala ve vodě a přinesla pár klacků. Prošly jsme Jarcovou a vystoupaly k Jarcovské kule a pokračovaly dál k rohledně. Dneska byl výhled špatný, ale nevadí, výlet se nám líbil a snad si ho zase brzy zopakujeme a třeba bude dohled lepší. Ani nám nesvítilo sluníčko a taky foukalo, ale jinak bylo na listopad celkem příjemně a šlo se dobře. Došly jsme pak na rozcestí pod Piškovou a pak už scházely po červené do Poličné a zpátky na vlak. Domů jsme došly ve dvě, výlet byl 12 kilometrový a šly jsme vlastně po naučné trase T. G. Masaryka. FOTKY

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

19.10. Konečně jsme i letos, přesně po roce, spočinuly na Lysé hoře. Vyjely jsme stejně jako loni před půl 8, šly jsme stejnou trasou z Frýdlantu po modré a následně po žluté kolem Satiny a stejně tak se mi vybil foťák :D Aspoň jsem si teda tentokrát stihla vyfotit satinský vodopád. U Veličku jsme spočly a posvačily a pak stoupaly lesem. Roxy byla spokojená na flexině a nám cesta docela odsýpala. Z Lukšince jsme se zařadily do davu lidí a už si užívaly sluníčka a výhledů. Pak jsme doťapaly přes bahýnko k vrcholu, kde zase slusně fičelo, tak jsme se přioděly, rychle rozhlédly a mířily dolů. Nahoře jsme byly ve dvanáct, tak jsme se rozhodly jít zpět do Frýdlantu, a to po modré kolem Ivančeny. Zezačátku jsme opatrně scházely strmou kamenitou pěšinkou a vyhýbaly se dalším lidem mířícím nahoru, ale pak už se cesta zlepšila a my jsme fičely, přešly zase přes Malenovice a pěkně stihly vlak po třetí hodině, tak jsme byly rády. Nejpozději za rok to musíme zopakovat! A s nabitým foťákem! Pár FOTEK.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

13.10. Už od rána svítilo sluníčko a bylo jasno, takže jsme taky měly jasno a vyšly na vlakové a jely do Veřovic. Odtud jsme mířily na Velký Javorník a spolu s námi dalši spousta lidí, rodinek s dětmi, se psy.. Roxy měla do kopce tahat, ale nějak se moc nepřetrhla a flákala se. Na vrcholu nás ohromil krásný výhled, ale taky jsme měly hlad, takže jsme nejdřív posvačily a pak až vystoupaly na rozhlednu. Výhled byl parádní na všechny strany, to jsem ani nečekala, všechno jak na dlani. Roxy mezitím počkala dole a klidně ležela. Pak jsme se s Javorníkem rozloučily, že zase snad někdy brzo se na něj vydáme. Čekala nás cesta dom, přes Dlouhou a Krátkou, krásně barevným lesem. Pak se ale i zatáhlo, obloha zšedla a padla mlha, takže jsme měly dopoledne fakt štěstí. Pak už jsme scházely dolů směrem k Mořkovu a došly dom přes louky a lesy a zase se vyjasnilo. FOTKY

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

12.10. Ráno bylo mlhavo, a tak jsme se rozhodly vyrazit někam až odpoledne. Po obědě naštěstí vysvitlo slunko a bylo teplo a krásně podzimně a mé fotografické oko si libovalo. Vyšly jsme tedy na Hostašovice, vystoupaly na Petřkovskou hůrku, pokračovaly na Svinec, kde už se zatáhlo a šeřilo. Z Čerťáku už jsme šlapaly dom a došly až za tmy. FOTKY

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

8.10. Šly jsme na Čerťák. Roxy byla spokojená s delší procházkou a já jsem konečně vyfotila nějaké podzimní FOTKY

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

22.9. V neděli jsme spaly a spaly a nechtělo se nám jít nikam do velkých kopců. Ale počasí bylo příjemné a nepršelo, tak jsme se aspoň rozhodly v 11 vyrazit na vlak a jet do Štramberka. Odtud jsme šly kousek po silnici, ale pak jsme zabočily na lesní cestu a stoupaly na Červený kámen. Stromy už mají podzimní barvy a v lese bylo krásně. Taky jsme viděly všelijaké druhy hub. Roxy jsem dala na postroj, aby se neflákala a tahala, když už je aktivnější a počasí je pro ni příjemné. Ze začátku se jí moc nechtělo, ale pak se rozešla a byla šikovná. Došly jsme na vrchol, ze kterého byl výhled na Kopřivnici a pak už jsme scházely dolů do Janíkova sedla. Tam jsme posvačily a pokračovaly na Raškovu vyhlídku a pak jsme se v lese trochu ztratily, protože co cesta, to značená naučná trasa a žádný rozcestník. Takže jsme vystoupaly na Pískovnu, i když jsme nechtěly, a pak se kousek vrátily a naštěstí zvolily správnou cestu vedoucí k Bezručově vyhlídce. Tam jsme se rozhlédly, výhled byl zase na Kopřivnici a přicházeli i další lidi. Pak už jsme sešly do Kopřivnice, prošly jí a ještě jsem se chtěla jít podívat na Váňův kámen, u kterého jsem ještě nikdy nebyla. To jsme na chvíli sice taky ztratily modrou značku, ale pak jsme zašly kousek do lesa a tam už se objevil. Udělala jsem pár fotek, daly jsme malou pauzu a už se vracely na vlak do Štramberka. FOTKY

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

3.-5.9. Po tréninku agility jsme jely s Roxy k Pepovi, Roxy přes noc vyžrala granule z pytle v garáži, další den střídavě odpočívala, kňučela v kotci, plašila kočky a večer jsem se s ní šla projít sama k rybníkům, protože Pepa měl jiné povinnosti. Tam si Roxy suprově zaplavala, ve svých čtyřech letech se to před měsícem naučila a už jde do vody bez váhání a nadšeně aportuje klacíky.

Další den po obědě jsme jeli do Palkovic a krátce jsme se prošli k poutnímu místu Myslíkovským lurdům a jeli dom.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

31.8. Dneska ráno nás s mamkou vysadil Pepa při cestě od nás v Jičíně u žiliského mostu a my jsme si udělaly pěkný výlet zpátky domů. Stoupaly jsme po červené na Holivák a odtud jsme vyšly na asfaltku vedoucí na vrchol Puntík. Byly odtud skvělé výhledy jak na Nový Jičín, tak i na Beskydy, paráda, jako na dlani. Roxy měla po ráno plno sil a čmuchala jak šílená. Pokračovaly jsme po červené a ještě jsme si užívaly výhledy a pak už jsme sešly k rozcestí Libotín. Tam jsme navázaly na zelenou značku a zase jsme stoupaly pod vrchol Jedle. Tam jsme si ve dvanáct udělaly svačinkovou pauzu a pak jsme lesem sešly do Životic, kus cesty jsme šly po silnici a pak jsme odbočily do kopce k mořkovskému vysílači. Naštěstí se zrovna slunko schovalo, jinak bylo docela teplo. Kolem vysílače byly všude ohradníky, ale krávy byly daleko, tak jsme to tam prošly a dostaly se na cestu do Hodslavic. Ještě jsme si zašly na pivo a rozhodly se jít podívat na Kacabaju, kde se konala akce Hodslavské vodohraní, ve kterém závodily po domácku vyrobená plavidla. Chvíli jsme tam pobyly a pak se zvedly a došly dom ve tři. Roxy zase padla v chodbě a po odpočinku šla ven a že prý jestli jí nedám večeři, tak sežere všechny popadané švestky. Tak dostala a měla večerku dřív. FOTKY

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

17.-18.8. O vikendu jsme se vydaly na dvoudenní výlet do Moravských Kopanic a Bojkovic. Vyjely jsme ráno vlakem a vystoupily v 11 hodin ve Svatém Štěpánu. Odtud jsme se vydaly po červené značce. Sotva jsme vyšly z vesnice, čekalo nás prudké stoupání lesem. Za to se nám na rozcestí Nad Pláňavou otevřely pěkné výhledy na okolní kopce. Chvílí byla cesta mírnější a když jsme uviděly odpočívadlo, už jsme posvačily, ač jsme ušly teprv 3 km. Naši svačinkovou idylku ale brzy zhatily nálety vos, takže jsme se rychle posbíraly a pokračovaly. Opět jsme si mákly při výstupu na Javorník. Odtud už ale vedla pěkná pohodová pěšinka podél hranice se Slovenskem. Na rozcestí Na Baště jsme vyměnily značku za žlutou a mírně klesaly k rozcestí Hutiska. Šlo se pěkně, jen nám cestu občas znepříjemnily padlé kmeny, větve nebo bažiny na kolejích od traktorů. Čekal nás poslední zákeřný výstup do Žítkové. Sluníčko hřálo a my jsme se vlekly, ale opět výhledy stály za to. Daly jsme si pauzu a pak už jen sešly do Starého Hrozenkova, kde jsme se ubytovaly. Součástí kempu byl i bazén, ve kterém jsme se s radostí svlažily. Pak jsme se daly do kupy, Roxy dostala véču a šly jsme se ještě do blízkého motorestu najíst. Pak jsme došly dom a brzy zalehly.

Roxy k ránu začla zlobit a chodit od jedné k druhé, tak jsme v pět šly venčit a dala jsem jí snídani. Pak se ještě pěkně spalo a vstávaly jsme až o třičtvrtě na osm. Posnídaly jsme, sbalily se a v půl deváté vyrazily na cestu. Vyrazily jsme po žluté na Mikulčin vrch a opět nás čekala ranní rozcvička v podobě pěkného krpálu. Pomalu, ale jistě jsme vystoupaly na rozcestí Pod Vyškovcem a už jsme scházely z kopce. Bohužel ale po silnici. Naštěsí jí lemovaly stromy, tak byl občas i stínek a nebyla po ránu ještě tolik vyhřátá. Stejně jsme ale uvítaly možnost občerstvení v motorestu Rasová. Pak jsme si kousek zašly k lomu, kde to bylo moc pěkné, byly jsme tam samy a Roxy se mohla zchladit. A jelikož se před dvěma týdny naučila plavat, tak si i zaplavala a aportovala klacík. Pak byla strašně spokojená a hyperaktivní. Vrátily jsme se kousek cestou a pak už nás zelená značka zavedla do lesa. Procházely jsme pěknou dubohabřinou a sice to bylo stereotypní, ale pohodové a kilometry docela odsýpaly. Vyšly jsme u pěkného zámku Nový Světlov a sešly do Bojkovic. Tam se do nás sluníčko opřelo v plné parádě a my jsme zchvácené došly do restaurace a ještě se občerstvily, než nám jel vlak, resp. bus, protože byla výluka a my jsme v poslední chvíli doběhly na zastávku náhradní dopravy :D FOTKY

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

11.8. Vyrazily jsme s mamkou na Velkou Čantoryji. Ráno byl přijemný chládek a v sedm jsme vyšly na vlak do Vendryně. Tam už bylo tepleji a my jsme stoupaly a prošly přes vesnici k vápenným pecím a pokračovaly k Ostrému vrchu. Z toho jsme pak zase scházely a pak už nás čekalo stoupání na Čantoryji. Šlo se pěkně, v lese bylo po dešti příjemně a kilometry ubíhaly. Došly jsme pod chatu a následovalo stoupání po asfaltce. U chaty jsme si daly svačinkovou pauzu. Posilněné jsme vyšly na rozhlednu. Výhled byl pěkný, i když nebylo úplně super ostro. Roxy zase kňukala dole. Pak jsme scházely do Nýdku, v dědině na asfaltu byl hic. Vzaly jsme to ještě po zelené přes Prašivou horu, užily jsme si poslední pořádné stoupání a pak už sešly do Vendryně. Dorazily jsme po páté a za chvíli nám jel vlak. Roxy byla taky unavená a během jízdy jsme odpočívaly. FOTKY

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

4.8. Tuto tropickou neděli jsme uspořádaly dámskou jízdu a vypravily se se sestřenkou s Natálkou a mamkou na Soláň. Start naší výpravy byl v Hutisku-Solanci, odkud jsme vyšly po modré. Po odbočce ze silnice nás zaskočil prudký kopec, který nebral konce. Tak jsme pomalu ukrajovaly výškové metry a vydýchávaly, až jsme konečně dorazily na rozcestí Pod Kotlovou. Tam se k naší partě přidal kamarádský zlatý retrívr, naštěstí se zase vrátil k páníčkům. Taky zapracovala náhoda a potkaly jsme se tam s kamarádkou Alčou a jejím přítelem, kteří si udělali výlet z Horní Bečvy. My jsme pokračovaly po červené na Soláň. Cesta už byla příjemnější a v lese jsme si udělaly i svačinkovou přestávku. Psi si zatím žužlali klacíky, aby jim to nebylo líto. Došly jsme na Čarták a tam byla další pauza, tentokrát na doplnění tekutin. Pak jsme chtě nechtě musely pokračovat dále, ale cesta už odsýpala daleko rychleji, než ráno do kopce. Natálka cestou vymetla každou louži a ještě ani nechtěla nechat Roxy napít ze své misky, vždycky, když poodešla a Roxy dostala šanci, rozhodla se, že má ještě žízeň a strčila tam čumák :D Došly jsme na rozcestí Pod Leštím, odkud jsme se daly na sestup po zelené do Hutiska. Psice se mohly konečně ochladit v potoce a my jsme z posledních sil ušly poslední kilometry :D Celkem jsme jich ušly 20, v tom horku úplně stačilo, ale fakt, že v přírodě ve stínku se to dá, o sto procent lepší, než ve vypečeném městě. FOTKY

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

3.8. Spolu s Péťou a Zackem jsme s Roxy vystoupili na oslavách 130 let SDH Hodslavice. Předvedli jsme ukázku poslušnosti, triky a Zack pak obranu. Dneska byly hypertropy, tak jsem ráda, že Roxy trochu spolupracovala, ale nebylo to nic moc. Ještě jsme tam s mamkou chvíli pobyly a sledovaly další vystoupení a pak přišly uvařené domů. FOTKY

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

31.7. Dneska jsme všichni jeli do Teplic nad Bečvou pro minerální vodu a pak jsme se šli projít k Hranické propasti a pokračovali k vyhlídce U Sv. Jana, odtud jsme se zase vrátili do lázní a jeli dom.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

24.7. Abychom náhodou nedejbože nezlenivěly, vytáhla jsem Roxy zpod stínku lavičky a vyrazily jsme na Velký Javorník. Vyšly jsme až odpo ve dvě, ve tři jsme byly u památníku odboje, ve čtyří v sedle pod Krátkou, v pět pod Kamenárkou a v šest na Javorníku. Roxy sice protestovala, že v tom vedru se jí moc nechce, a při stoupáních byla daleko za mnou a já zvažovala, jestli dojít až na Javorník a jestli budeme stíhat, ale nakonec jsme statečně došly a stálo to za to. Na Javorníku jsme si daly pauzu a koukaly jsme na paraglidisty, Roxy na ně musela štěkat, když se nebezpečně přiblížili. Výhledy byly krásné a už se těším na novou rozhledu, kam až dohlédneme z ní. Pak jsme sešly dolů do Veřovic, to už Roxy šly packy samy! Dojely jsme vláčkem domů po osmé. FOTKY

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

21.7. O víkendu jsme byly u Pepy, na nedělní večerní procházku jsem si vypůjčila foťák a cvakala. FOTENKY

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

15.7. - 19.7. S mamkou a Roxy jsme vyrazily na dovolenou do Rychlebských hor. Vybrala jsem ubytovaní v městě Javorník v ubytovně na faře. Vyšlo to velmi levně, měly jsme prostorný pokojík a k dispozici i kuchyňku, takže spokojenost.

V pondělí ráno nás Pepa hodil na vlak do Suchdola a hned nastaly neočekávané komplikace. Čekaly jsme na nástupišti, než přijede vlak, ale najednou tabule s odjezdem vlaku zhasla. Tak si říkáme, že to není možně, že přece nic nejelo... Jenže vlak přijel, než jsme přišly, a čekal o kus dál, za budovou nebyl vidět! Takže nám ujel, další jel za 2 hodiny. Tak jsme se tedy podívaly po Suchdole a jely v 11. Další cesta byla bez problémů, přestupovaly jsme v Přerově, Zábřehu a Lipové, ani Roxy dlouhá cesta nevadila. V Javorníku jsme byly ve 4, ubytovaly jsme se a byly se projít po městě, nakoupit, najíst. Večer jsme se ještě prošly po polňačce do vesnice Bílý Potok, navečer vysvitlo slunko a udělalo se pěkně, jen jsem si bohužel nevzala foťák.

Druhý den po osmé hodině jsme vyrazily na velký výlet. Bylo teplo a svítilo slunko, naštěstí jsme brzy zašly do lesa, vyšly jsme na vyhlídku Vysoký kámen a na rozhlednu Borůvkovou horu. Tam bylo dost lidí, spočly jsme a vyšly se rozhlédnout. Roxy čekající dole trochu hysterčila a kvičela. Pak jsme pokračovaly po polské straně a trochu váhaly, jestli jdeme dobře, ale všechno jsme zvádly a šly po hranici pěknou pěšinkou mezi borůvkami. Na Černém koutě jsme měly další občerstvovací pauzu a pak už jsme scházely do Račího údolí. Bylo to tam pěkné podél potoka a skal, jenže se šlo po asfaltce, což bylo už dost úmorné. Konečně jsme došly na silnici vedoucí do Javorníka a došly znavené domů kolem sedmé hodiny. Daly jsme si véču a odpočívaly.

Další ráno jsme jely vlakem do Žulové. Zamířily jsme k Nýznerovským vodopádům a pak vystoupaly opět na českopolskou hranici a pokračovaly pěknou lesní cestičkou až na Hraničky, kde jsme se trochu potrápily na sluníčku, a pak už se scházelo do Račího údolí. Ještě jsme si udělaly přestávku a mě po zvednutí začla dost bolet noha. Trochu jsem to rozešla, ale pořád jsem cítila tah v lýtku. Už trochu unavené jsme vystoupaly na zříceninu Rychleby, na Čertovy kazatelny a pak už se cesta táhla do Javorníka. Ještě jsme si skočily na osvěžující pivo a pak jsme došly (dokulhaly) dom. Večer jsem byla nešťastná, co bude dále a jestli ještě něco ujdeme.

Ráno jsem vstala a třikrát hurá, bolest byla pryč. Fakt zázrak. Ale pro jistotu jsme čtvrteční trasu zkrátily, ať se bolest nevrátí. Opět jsme vyjely vlakem do Žulové a šly tentokrát na opačnou stranu. Cesta byla místy taková zarostlá, sem tam nějaká kaluž a jezírko, a tak kolem poletovalo plno komárů a dalších otravných hmyzounů. Nestačily jsme je odhánět a schytaly jsme plno štípanců. Prohlédly jsme si další hradní zříceninu, pak došly do vesnice Černá Voda, a mířily jsme k vyhlídce na Smolném vrchu. Tam jsme si ve stínku spočly, komáři tam zázrakem nebyli. Zdolaly jsme ještě Boží horu, na které stojí kostel, a už jsme sešly do Žulové a jely vlakem v půl páté domů. Daly jsme se dohromady a večer ještě vyrazily na procházku a osvěžení.

V pátek jsme absolvovaly poslední výletík, z Bílé Vody, kam jsme dojely busem, jsme došly po zelené značce do Javorníka. Výlet byl pohodový, v lese byl chládek a cesta byla celkem nenáročná, jen jsme se zadýchaly při výstupu a taky i sestupu z Šafářovy skály. Pěkně jsme stíhaly, doma se sbalily, sprchly, pojedly a vyrazily ve 4 hodiny na vlak domů. Roxy ve vlaku spala, cesta nějak uběhla a domů jsme došly v 10.

Dovolená byla super, Rychlebky jsem chtěla projít už dlouho a teď se nám to podařilo, těch pět dní bylo akorát. Nepotkávaly jsme moc lidí, pěkně v pohodičce jsme si výletily. Počasí nám vyšlo, Roxy byla veselá, měla jsem ji na flexině, kterou jsem si zahákla za bederák, takže se znuděně nemotala pod nohama, ale mohla si trochu počuchat a poběhat. Když se odpočívalo, tak spala, když se šlo, tak se zvedla a ožila, super pes. Klobouk dolů před mamkou, která se mnou absolvovala dlouhé kilometry. Další FOTKY

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

30.6. Dnes jsme se s rodinnou návštěvou vydali na Velký Javorník. Vycházeli jsme v 11 na vlak do Veřovic a odtud jsme stoupali na vrchol. Bylo zataženo, vytrvale dobně pršelo, počaší nám bohužel moc nevyšlo, v lese byla mlha a z Javorníku nebylo nic vidět. Šlo se sednout dovnitř, ale jelikož tam nemohou psi a Roxy chudák zmoklá se venku tvářila nešťastně a kňourala, po chvilce jsem s ní vyrazila na zpáteční cestu zase do Veřek. Pak jsme poseděly na vlakovém, protože jsme měly spoustu času, a Roxy aspoň trochu vyschla a dojely jsme dom. Hned se dožadovala večeře a po jejím spořádání si spokojeně zalezla do boudy.

Pár FOTEK

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

28.6. S Pepou jsi si udělali výlet do vyškovského Dinoparku a Zooparku. Nemohla chybět ani Roxy, jelikož je tam psům vstup povolen. Vyjeli jsme tedy ráno autem, Roxy ležela na zadní sedačce a byla moc hodná a klidná. Před desátou jsme dojeli do cíle naší cesty a v deset nám odjížděl vláček do Dinoparku. Tam Roxy, a i nás teda, překvapila trojice dinosaurů, kteří dokonce vydávali zvuky a hýbali se. Roxy čučela a trochu se bála. Poté jsme se vydali parkem na obhlídku dalších, Roxy si postupně zvykla a co šlo, to očuchala. Park je vcelku malý, na dinosaury narazíte na každém kroku a jsou moc povedení. Vyfotili jsme, co se dalo, a během hodiny jsme měli park projitý. Ještě jsme nakonec navštívili 4D kino. 4D spočívalo v tom, že se s námi hýbaly i stoličky, na kterých jsme seděli, až jsem se vážně lekla, když na mě letěl dinosaurus a pohlo se to se mnou :D Byli jsme v kině sami a mohla s námi i Roxy, která taky občas koukla na obrazovku, co se to tam děje. Poté jsme chvíli počkali na vláček zpět do zoo.

V zoo jsme viděli kozy, krávy, ovce, husy.., králíky, které si Roxy očuchávala, a když jsme pak v kleci hledali kočku sibiřskou, Roxy ji velmi rychle zaregistrovala, stejně tak jako kočka s prskáním nás. Taky jsme trochu poplašili lemury, kteří nás raději sledovali z bezpečné výšky. Probudili jsme mývala, který se následně protahoval v boudě a vystrašili jsme morčata, která se běžela schovat do vzdálenějších domečků. Nakonec se Roxy pozdravila s oblíbenými lamami. Prohlídka zoo nám trvala taky něco přes hodinu a poté jsme vyrazili směr Přerov.

V Přerově jsme se akorát prošli na náměstí a k zámku a Pepa si tam nakoupil střelivo, což byl jeho účel cesty :D Dál jsme pokračovali k domovu a dojeli ve čtyři, Roxy byla zase hodná a spala vzadu. Tak doufám, že si trochu unavila hlavičku a čumáček, ale večer říkala, že na procházce po lukách a lesích je to stejně nej :D Ale aspoň měla vzrůšo a my jsme se taky podívali do světa. Další FOTKY

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

22.-23.6. V sobotu jsme byly na V. ročníku Třebovického závodu obedience, bohužel se nám nevedlo. Pak jsme strávily odpočinkový víkend u Pepy a v neděli večer cestou k nám jsme si udělali malou procházku na Svinec.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

25.5. Zazávodily jsme si, respektive jsme se snažily nějak odcvičit :D na závodě O frýdlantský řetěz.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

18.5. Šly jsme s Roxy na turistický pochod Palackého stezku. Ráno jsem si natáhla budíka, ať brzy vstanem a stihneme dřívější vlak a nepotkávámě ještě tolik lidí. Potěšilo mě, že nepršelo, jen dost fučelo, ale bylo slunko a dusno. Před půl osmou jsem se šla zaregistrovat, doma jsem vyzvedla Roxy s věcma a upalovaly jsme trasou. Vystoupaly jsme k Památníku odboje, Roxy na postroji  byla totálně zdechá, plantala se pod nohama a nedejbože, aby zatáhla. Takže jsem to nevydržela, sundala jí postroj a šla na flexině. Občas mi byla za patama, ale občas pookřála a vesele cupkala přede mnou, případně se začuchala a zůstala za mnou. Taky se zatáhlo a ochladilo. Na sedle Pod Krátkou jsme si daly krátkou pauzu, dala jsem si sváču a pokračovaly jsme vesele dále do kopců a z kopců. Když jsme scházely z Douhé, spadlo pár kapek, naštěstí nic hrozného, a Roxy popadl rapl, že cítí zvěř. Došly jsme pod Kamenárku a uviděly vrchol Javorníku v mlze. Z Javorníku byl nakonec trochu výhled, vyfotila jsem, co se dalo, dostala jsem účastnický list a valily jsme zase dolů do Veřovic, měly jsme dobrý čas, bylo asi čtvrt na 12 a já jsem doufala, že bychom mohly stihnout ještě dřívější vlak, než jsem chtěla :D Cestou se udělalo pěkně a teplo, tak jsem i zalitovala, že jsem nepočkala na lepší výhledy, ale co už. Dorazily jsme na vlakové tak akorát a mohly jet vláčkem dom. Roxy vypadala unaveně a doma říkala, že ven nepůjde, že bude spinkat vevnitř :D Tak jsme odpočívaly spolu. FOTKY

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

9.5. Dnes jsme putovaly po horách beskydských. Mamka měla dovolenou a já jsem zase vymyslela úžasnou trasu. Vyjely jsme tedy ráno (v 7!) vlakem do Kunčic pod Ondřejníkem a z nádraží jsme se vydaly po žluté značce, která nás měla zavést až pod Malou Stolovou. Zpočátku trasa vedla vesnicí mírně do kopce. Od rána bylo celkem dusno, takže Roxy se vlekla a hledala, kam by mohla skočit do potoka. Pak jsme zapluly do lesa, šly jsme kolem pěkného potůčku, pak přešly lávku a pak to začlo, stoupání jak blázen, doporučuju, fakt :D Došly jsme pod Malou Stolovou a napojily se na červenou, chvíli jsme stoupaly, chvílemi se šlo pohodově, došly jsme pod Kněhyni, odtud jsme odbočily ke studánce a pomníku, vrátily se a vystoupaly na Čertův Mlýn a z něj pak strmou cestou došly pod Tanečnici. Její vrchol jsme vynechaly a už jsme šly pěknou rovinatou cestou na Pustevny. Výhled byl takový zamlžený, i se zatáhlo a fučelo. Došly jsme až na Radhošť, tam jsme posvačily a valily dolů po zelené na Ráztoku. V lese bylo závětří a hned nám bylo tepleji. Celkem v klidu jsme sešly, ani Roxy moc nedivočila a ještě jsme chvíli spočly U Křížku, protože jsme měly čas, a pak už šly na bus na nádraží do Frenu, bo komu by se chtělo jít 5 km Trojanovicemi, že :D Na nádru jsme taky měly chvíli, Roxy už byla taková unavená a chtěla se tulit.. :D Asi jí to vedro dalo zabrat, ještě cestou domů z vlaku lítala, ale doma se zase vyvalila v chodbě :)) Takže výlet fajný, zas nám 20 km stačilo :)) FOTKY

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1.5. Zazávodily jsme si ve Veřovicích na netradičním Závodě pro každého majitele psa.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

30.4. Byly jsme s Roxy běhat, aneb vyzkoušely jsme canicross!! Už léta si totiž říkám, že to musíme zkusit, a dneska jsme to prubly. Daly jsme si asi 3 km a nebylo to špatné. Roxy byla fakt šikovná, nečmuchala a běžela, no spíše šla rychlým krokem adekvátním mému tempu :D Ale jak jsme se vracely, tak se vlekla u mě a už se jí moc nechtělo. Ono na ni bylo horko, i když mně se zdálo, že je dneska tak akorát. Doma se hned vyvalila na studenou podlahu a dělala, že umírá.. Tak snad jsem ji úplně neodradila a čas od času vyběhnem, jen příště musím zvolit chladnější počasí..

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

27.4. Když je teď takové krásné počasí, vyšly jsme po obědě s mamkou a Roxy za humna na Trojačku. Sníh už je slezlý a šlo se pěkně, ale dost fučelo. Roxy oprášila dovednosti tažného psa a mákla si na postroji. Došly jsme přes Huštýn do sedla pod Krátkou a to nám stačilo, sešly jsme po žluté dolů na cyklostezku a po ní se vrátily dom. Došly jsme v půl sedmé docela unavené po zhruba 20 km, musíme si zase zvykat :D FOTKY

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

20.4. Roxulíšek bobíšek složila v sobotu na závodě obedience v Mošnově zkoušku OB1 a umístila se na 4. místě :)) Kdo má volnou chvíli si může počíst.

Večer jsme jeli k Pepovi, Roxy teda hárá, ale Cézikovi to ještě nic nedělá, takže jsme tam mohli v pohodě zůstat. Roxy se nadlábla a asi to brzo zalomila v boudě. V neděli jsme s Pepou sadili topoly a Roxy pobíhala na zahradě, po chvilce vždycky spočla ve stínku a byla hodná. Dokonce i když před ní zdrhaly slepice, tak je nechala být! Odpoledne jsme se krátce prošli, zase jsme byli na dvorku, trochu jsme si pohráli a večer jeli k nám.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

13.-14.4. V sobotu jsme se s Pepou a Rox zajeli podívat na národní výstavu psů do Ostravy. Počasí vyšlo pěkně a my jsme si mohli prohlížet vystavované psy venku i vevnitř. Bylo tam plno nejrůznějších plemen a spousta loveckých a moc pěkných. Roxanka taky čučela na spoustu psů a taky jí zajímaly pískající hračky, tak jsme jí koupili pískací plyšovou kachnu, ze které je nadšená, to se teď bude cvičit.. :D

Po výstavě jsme jeli k Pepovi, Roxy se pozdravila s Cézim, pohráli si na dvorku a zahradě a krátce jsme se prošli. Pak Roxy večer ale nechtěla vůbec žrát jako obvykle. Dali jsme si ji pak i dovnitř a ležela a ani se nehla, tak asi jí bylo špatně, nebo byla hodně unavená...

V neděli dopoledne jsme jeli na trénink obedience do Mošnova. Povenčili jsme a po chvíli čekání zkusili trénink a pak jsme šli na skupinové odložení, to se Roxy povedlo, jen se jí pak nechtělo do sedu. Po krátké pauze jsme šli "naostro", Roxy se zase moc nechtělo chodit, nedařilo se odložení za pochodu do sedu a polohy z lehu do sedu, ale udělala pěkně přivolání, skok, dokonce i aport a do čtverce taky dokráčela. Není špatné si to takhle před závodem vyzkoušet, ale stejně to pak bude trochu o štěstí a o náhodě.. uvidíme.

FOTKY od paní Javorové z edar.rajce.idnes.cz

Z Mošnova už jsme fičeli domů, Roxy oddechovala na zadní sedačce. Doma se vyvalila v chodbě a odpočívala. My jsme pak jeli na návštěvu a Roxy měla aspoň doma klídek a večer už naštěstí byla při chuti a dala si večeři.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

18. a 19. 3. Ve čtvrtek si Roxy oblizovala nohu a já jí na levé přední našla jakýsi růžový výrůstek. Nechali jsme to přes víkend a sice to nerostlo, ale ani nemizelo, raději jsme zajeli v pondělí na veterinu. Paní doktorka nám sdělila, že jde o fibrom a že se to musí vyříznout. Domluvili jsme se s Pepou, že s Roxy skočí v úterý dopoledne na operaci, já jsem nemohla, ale dorazila jsem hned po té, co skončili. Roxy měla celkovou lehkou narkózu, protože by jinak hysterčila, a dovezli jsme ji domů ještě spící. Asi po hodince ji do kuchyně přilákala vůně vařícího se obědu, ale ještě se jí nohy pletly a byla mimo. Další den už ale byla čilá, nohu má zavázanou, ale normálně s ní chodí. Má ale klidovější režim a snad to ještě pěkně zvládneme a zahojí se jí to..

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

17.3. Zúčastnili jsme se i s Pepou semináře o sportovním výcviku psů pořádaného na cvičáku ve Veřovicích s panem rozhodčím Vychodilem. Probíraly se stopy, poslušnost i obrana podle IPO, pan rozhodčí popisoval, jak by cviky měly správně vypadat, upozornil na možné chyby psovodů a objasnil bodování cviků.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

3.3. Přes zimu jsme byly lenivé a nepodnikly žádné delší výlety ani akce. Chodily jsme normálně na procházky, o víkendech s mamkou na delší, ale jezdit se nám nikam nechtělo. Doma jsme cvičily triky, hrály si ve sněhu na zahradě a brala jsem Roxy k Pepovi, kde bývá vždycky hyperaktivní a domů se vrátí unavená :D

Dneska jsme taky nikam nejely, ale aspoň jsme zopakovaly výlet z loňska k lomu v Jasenici. Vzala jsem i foťák, bohužel jak dopoledne svítilo slunko, tak odpoledne, když jsme vyrazily, se zatáhlo, takže nic moc. Šlo se pěkně, ale z Jasenice jsme pak šly na Petřkovskou hůrku a to už bylo horší. Bylo ještě plno sněhu, sem tam bláto, Roxy celá divoká ze srn a kopec dlouhý :D Ale zvládly jsme to a pak sestoupaly do Hostašovic a domů :)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2.1.2013 Dnes jsme měli cestu do Zubří, takže jsme naložili i Roxy a naplánovali jsme si výletík po okolí. Půjčili jsme si i Natálku. Vzali jsme to tedy vzhůru do kopce směrem na Kamenárku, cestou sněžilo a nějaký ten centimetřík sněhu už na cestě byl. Sešup z Kamenárky stál za to, ale zdárně a bez pádu jsme ho zvládli a pak jsme si na odpočívadle chvíli dali pauzu a rozhodli se, že půjdeme ještě na Dlouhou a Krátkou. Sněžit přestalo a jen se sem tam valila mlha, ale jinak bylo dobře, Roxy mě táhla na postroji a Natálka si běhala po lese. Z Krátké jsme sešli po žluté na asfaltku, a po ní jsme se vraceli zpět, cesta ale byla celá pokrytá ledem a tak to podkluzovalo jak nám, tak psům. Jinak byl ale výlet fajn, šli jsme přes 4 hoďky 14 km :D

 

TOPlist