Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

2011

31.12. Dnes jsme se všichni vydali na zimní výlet. Jeli jsme autem do Hošťálkové, cílem byl Troják. Pěkně jsme zaparkovali a vyšli po zelené. Po dvou kilometrech, na Štěpkové, jsem zjistila, že nejsme úplně tam, kde jsem chtěla, ale už jsme se nevraceli, ale trochu poupravili trasu a pokračovali dále. Pak jsme odbočili po žluté pod Vysoký Grůň, ale po pár desítkách metrů jsme neviděli značku, takže jsme se vrátili a zjistili, že jsme opravdu odbočili špatně. Na cestě bylo dost sněhu, bylo pěkně zimně, Roxy musela samozřejmě zabořit čumák do každé stopy ve sněhu a vůbec nechodila po vyšlapané cestičce, ale pěkně ze strany na stranu v hlubším sněhu, tak měla sněhové koule na praporkách na nohách.. taky jsme vyplašili pár srn, takže byl kvikot. Už celkem v pohodě a bez problémů jsme došli na Troják, kde už se lyžovalo a byla tam spousta lidí a taky psi. Vzhledem k času, bylo už půl třetí, jsme z rozcestí nad Trojákem sešli nejkratší cestou po modré do Hošťálkové. Ušli jsme 16 km. Další fotky od Pepy TADY.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

27.12. A dneska ráno jsme jeli s Rox k Pepovi, kde byla Roxy zase s Cezárkem, byli jsme na zahradě a na procházce. Večer jsme zase přijeli domů a Roxy po večeři vytuhla.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

26.12. Dneska byla Roxy s Natálkou, zatímco my jsme byli na návštěvě. Večer jsme je dali dovnitř a po chvilce zlobení vypadaly takto:

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

25.12. Dneska jsme byli na Jehličné a na Trojačce.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

17. a 18.12. V sobotu jsme vyrazily s mamkou na kratší výlet na Čerťák. A v neděli jsme tam byli s Pepou. Roxy samozřejmě vůbec nevadilo, že jdeme zase stejně, vždycky má co zkoumat a čuchat :))

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

27.11. Dnes jsme se vyhrabali z postele brzy a Pepa nás vzal na cvičák. Poté jsme popojeli na parkoviště a vyšli na Velký Javorník. Sice bylo větrno, ale po dlouhé době svítilo sluníčko a jak jsme stoupali, objevil se na cestě i sníh a stromy byly pěkně obalené. Roxy byla ze sněhu nadšená, vyválela se a chytala sněhové koule :D Po vrcholové svačince jsme se vrátili stejnou cestou zpět a jeli domů.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

11.-13.11. V pátek večer jsme s Roxy jely busem k Pepovi. Myslela jsem, že ji zastřelím, protože při vystupování spustila svůj jekot, že si asi cestující museli myslet, že jí stojím na ocase. Přes noc spala chvíli vevnitř, jenže pak furt capkala a kňourala, tak jsem ji ve tři hodiny šoupla ven.

V sobotu ráno nás Pepa odvezl na vlak a jely jsme do Brna. V Mariánském údolí byl totiž psí sraz, Free sobota s R. Desenským. Přišla jsem trochu později, Roxy byla vyjukaná ze smečky psů a moc se do seznamování nehrnula :)) Občas se osmělila k očuchání nějakého menšího psa, ale spíš se držela u mě a nevěřícně koukala :D Pak jsme se přesunuli k hospodě a po chvíli už jsem se vrátila a jely jsme s Rox do centra. Ještě jsme se vyšly na Petrov a pak už počkaly na vlak. V něm Roxy tvrdě usla. V noci u Pepy taky celkem vydržela a byla hodnější než předešlou noc.

Další FOTKY

V neděli dopoledne jsme se byli i s Pepou a Cezim projít po poli a taky jsme coursingovali (více). Roxy si taky očuchala nově narozené tele, je jen o trochu větší než ona, tak se ho moc nebála :D Domů se Rox vrátila úplně unavená.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

24.10. Jelikož ještě musíme využít dny, než se změní čas na zimní, vzala si mamka dovolenou a šly jsme dnes na Kelčský Javorník. Ráno byla opět mlha, že by se dala krájet, ale řekly jsme si, že se to třeba nahoře rozebere. Takže jsme neváhaly a jely do Rajnochovic, od vlakové zastávky jsme šly cestou do Podhradní Lhoty. Aspoň jsme v mlze neviděly ty kopce, co nás čekají. Cesta na zříceninu Šaumburk vedla dost strmě, že tam stával hrad už ale ani nejde poznat. Kousek trasy po rovince jsme si odpočaly, ne tak Roxanka, které asi mlha vála pod čumes pachy zvířat, takže tahala všude možně jak šus a kníkala. Čekalo nás další celkem dlouhé stoupání na Kelčský Javorník, nejvyšší horu Hostýnek. Ale konečně se obloha trochu rozebrala! Nahoře jsme posvačily a dokonce nám k tomu i vysvitlo sluníčko. Z Jehelníku se pak zase klesalo na Humenec, kousek od cesty má být parzyzánský bunkr, ten jsme ale nenašly. Poslední stoupání nás zavedlo pod Čerňavu a tam už jsme se odpojily a sešly pohodovou cestou kolem skal a balvanů kolem Smrduté až do Chvalčova a z něj do Bystřice pod Hostýnem. Na vlak jsme došly kolem čtvrté, takže jsme to pěkně stihly. Výlet byl dlouhý 20 km a úplně stačilo, bolí mě nohy z nových pohor :/

Další fotky zapůjčeným zrcadélkem ZDE.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

23.10. Původně byl plán výletu úplně jiný, ale nakonec jsme dneska skončily na Velkém Javorníku. Pepa nás hodil na vlak a jely jsme s mamkou do Veřovic. Odtud jsme vystoupaly po známé trase na Javorník, tam jsme posvačily a pokračovaly po červené po hřebeni. Cesta vedla přes Malý Javorník, Dlouhou, Krátkou, Huštýn a Trojačku, takže kousek cesty do kopce, pak zase z kopce :)) Občas nám i vysvitlo sluníčko, dole v údolí byla mlha. Roxík byla na postroji, tak byla celkem hodná, občas něco ucítila a kvičela, třeba když nám přes cestu přeběhla veverka, nebo jsem hodila do křoví ohryzek od jabka.. je to poděs. Domů jsme došly ve čtyři a ušly asi 20 km.

Více fotek ZDE.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

15.10. Dnes jsme na veřovickém cvičáku splnily naši první zkoušku ZZO.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

5.-9.10. Roxanka byla na dovolené u Pepy. Přijela jsem s ní vlakem ve středu odpoledne, pak jsme s psíkama byli ještě do stmívání venku. Ve čtvrtek jsem odjela do Brna a Roxy byla s Pepou na zahradě a sbírali jabka. V pátek odpoledne jsem přijela a protože bylo ošlivo, jenom jsme byli na dvorku a nechali ji chvíli polítat po zahradě. V sobotu jsme aspoň byli na krátké procházce. Jinak běhala s Cézikem na dvorku, závodili v běhu za jabkem, to se Cézi nedal a kradl jabka Roxaně a ta se mohla vztekat, jak chtěla :D, čuchala kravičky a prasátka, běhala si za každým, kdo se mihl venku, pro pohlazení a protože měli u Pepy v sobotu zabijačku, tak se Roxy pěkně přežrala. Přes noc byla hodná a spala ve svojí boudičce.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2.10. Dnes jsme s mamkou vyrazily na kratší výlet po dlouhé době opět na Čerťák. Chtěla s námi jít i sestřenka, ale nakonec nemohla. My jsme aspoň prozkoumaly novou trasu a udělaly si pěkný okruh za krásneho počasí a Roxaniného neustálého šmejdění :))

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1.10. Dnes jsme se zúčastnili závodu O cenu Veřovic.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

28.9. Dnešní sváteční den jsme opět využili k rodinnému výletu. Domluvili jsme se se sestřekou a její Natálkou a vyjeli jsme autem s Pepou a mamkou do Rožnova. Na parkovišti jsme uviděli auta veterány, jejichž majitelé tam měli sraz a prezentaci, tak si je Pepa hned fotil a chvíli jsme se tam zdrželi. Asi v deset jsme vyrazili z Rožnova na Hážovské díly. Po cestě nám vyhládlo a dali jsme si v hospodě pikantní fazole. Najezení jsme sestoupali do Valašské Bystřice, kterou jsme prošli a napojili se na zelenou a potom modrou značku mířící do Rožnova. Ještě jsme si cestou udělali odbočku na naučnou stezku Hradisko na zříceninu hradu Rožnov.

Babí léto pořád trvá, takže sluníčko ještě docela hřálo, Roxy jsem tentokrát nechala lítat na stopovačce, takže byla taky spokojená, stejně tak i Natálka a všem se nám to líbilo :) Ušli jsme 18 km, ale s našima přestávkama jsme šli až do pěti hodin :D

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

18.9. Počasí výletům přeje, a tak jsme i dnes vyrazili, a to s Pepou   na Pustevny.

Vyjeli jsme autem po obědě (tj. v půl třetí :)) na Ráztoku a poprvé zkusili jít po zelené značce nahoru. Nebylo to zase tak hrozné, ale zpotili jsme se. Pokračovali jsme na Radhošť a pak se otočili a šli k Radegastu a na Pustevny. Cestou pořádně foukalo a výhledy byly trochu zamlžené. Potkávali jsme plno lidí a sem tam psy a Roxy byla celkem v pohodě. Dolů jsme se vrátili po Knížecí cestě, celkem jsme ušli asi 15 km, domů dorazili už za šera po sedmé hodině.

 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

17.9. Měly jsme s mamkou naplánováno jet do Vsetína, cílem byla rozhledna Vartovna, a i když ráno bylo zamračeno, neodradilo nás to. Ve Vsetíně jsme byly po deváté a vyrazily jsme po červené z města a stoupaly nad Vsetín pěknou lesní cestou. Pak jsme se napojily na asfaltku, kde kolem stály domky a už odsud byly pěkné výhledy. Taky už se vyjasnilo a začalo vylízat sluníčko. Pak jsme pokračovaly na Chléviska, Kopřivnou a do Syrákova. Odtud to byly k rozhledně 3 km a taky už jsme potkávaly hodně dalších výletníků. Za dvacku jsme si vystoupaly na 36 m vysokou rozhlednu a rozhlížely se na všechny strany, výhled byl ale trochu zamlžený. Roxy zatím trpělivě čekala dole u stromu. Do Vsetína nám zbývalo 11,5 km, to už bylo jako nic :D žádné velké stoupáky ani klesáky nás nečekaly, cesta byla pohodová a většinou lesem. Do Vsetína jsme přišly po páté hodině, ušly jsme celkem 30  km a hledaly nějakou pizzerku, tu jsme našly a nadlábly jsme se a jely pak v sedm dom.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

4.9. Dnes jsme brázdily Hostýnské vrchy. Šly jsme s mamkou a Rox z Bystřice pod Hostýnem do Rusavy a zpět.

Vycházely jsme v deset a stoupaly k Císařské cestě. Roxy ze začátku vypadala, že se jí vůbec nechce a bude zdechlá. Potkávaly jsme spoustu lidí, někteří využívali busy, které jezdí na Hostýn. My jsme se odpojily a sešly k Chvalčovu, odkud vedla příjemná stezka kolem řeky. Tam se Roxy pěkně vymáchala a začala být aktivní. Pak jsme stoupaly lesem ke zřícenině Obřany a pokračovaly přes Klapinov a Pardus, odkud byl krásný výhled, na Rusavu. Jak bylo v lesíku příjemně, tak ve vesnici bylo vedro a ještě nás čekalo stoupání po asfaltce na Grapy. Taky jsme tam pak odpočívaly a pak už jsme zase šly ve stínku, na Bukovince se napojily na modrou a sešly do Bystřice. Chtěla jsem jít i kolem Hostýna, ale raději jsme ho vynechaly, ať stíháme vlak. Do Bystřice už to ale odsýpalo pěkně a nakonec jsme měly ještě čas a zapluly do hospody :)) Ušly jsme asi 25 km.

Fotky na RAJČETI

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

26.-30.8. Jeli jsme s Pepou a Rox do Brna.

V pátek jsme se zdrželi u Pepy až do večera, protože bylo pořád hodně horko, tak jsme se psy šli jenom na krátké procházky a až když se stmívalo, jsme naložili Rox a jeli jsme do Brna. Tam jsme akorát povenčili a přežili horkou noc ve vyhřátém bytě.

V sobotu jsme se rozhodli, že se půjdeme podívat na Jurkovičovu vilu a pak pojedem do obory Holedná. Tam jsme viděli divoká prasata, kterých se Roxy bála, a měli jsme štěstí a Pepa zahlédl daňky, ležící mezi stromy. Roxy je po chvilce uviděla taky a spustila kvikot, tak jsme pokračovali. Turistické značení je v oboře pofidérní, pozor na to. Rozcestník jsme neviděli žádný, jen jsme občas viděli značku na stromě, občas ne, tak jsme šli spíše intuitivně a nakonec jsme došli ještě k ohrádce se srnkama, na které si Roxy taky zakňučela a vyšli jsme tam, kde jsme chtěli :)

V neděli se po nočním dešti ochladilo a mohli jsme jít na delší výlet, který jsem naplánovala. Jeli jsme busem do Veverské Bitýšky a odtud pěšky údolím Bílého potoka do Šmelcovny, což je osada, ve které se v minulosti tavilo železo a stříbro. Pak jsme vystoupali do vesnice Javůrek a přes Veverské Knínice jsme došli do Žebětína. Výlet byl asi 22kilometrový.

V pondělí jsme jeli do brněnské zoo. To zase bylo něco pro Roxy, velkých kopytníků se trochu bála, nejvíce se jí tentokrát líbili pštrosi, v kleci za sklem malé opičky a želvy a hlavně psouni, za kterými se snažila dostat a kňučela. My s Pepou jsme se nejvíc kochali vlky, tygry a žirafami, psouni a surikaty byli taky fajn. Po 4hodinové procházce zoo jsme jeli do centra a obešli si Špilberk, pak už jsme jeli dom. Večer jsme ještě šli na pivo.

V úterý už jsme se pomalu balili a přemýšleli, kam se ještě cestou stavit. Nakonec jsme objeli Santon a obec Tvarožná, odtud do Pozořic a na Starou Poštu u Slavkova. Nechtěně jsme si zajeli i přímo do Slavkova, ale odtud už se nám podařilo se úspěšně dostat na dálnici a jet domů :)

A Pepovy FOTKY.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

25.8. Šly jsme venčit s Hankou a Mercinou. Zamířily jsme na Kacabaju, kde jsem chtěla naučit Roxy plavat, ta se velmi pomalu přibližovala k mojí ruce s piškotem, myslílm, že musela chodit i po drápkách, jen ať nemusí plavat :D No několik temp se jí povedlo udělat. Merci, ta plavala jakoby nic. Opět jsme skončily u nás na zahradě, kde si psi konečně pohráli, neboť Roxy se přece na procházce nebude zdržovat hrou s otravným štěnětem, když je kolem tolik čuchání.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

16.-20.8. Těšínské Beskydy

Jely jsme s mamkou i s Roxy na dovolenou. Dlouho jsem vybírala ideální východisko na výlety s levným ubytováním a zvítězilo Návsí a penzion Kostkov. Ubytování nebyl žádný luxus, pokojíček byl malý, ale i s koupelnou a ledničkou, za psa jsme neplatili nic a vyšlo to levně, takže spokojenost. Přijely jsme v úterý večer a po ubytování šly na krátkou obhlídku okolí.

Ve středu jsme jely autobusem do Bukovce, odkud jsme mířily k nejvýchodnějšímu bodu České republiky, kam vede krátká naučná stezka. Po ní jsme se i vrátily a došly k hraničnímu přechodu a úsek cesty jsme šly v Polsku, do obce Jaworzynka. Z ní jsme pak sešly na Trojmezí, kde se stýkají hranice Česka, Slovenska a Polska. Posvačily jsme v jednom ze tří velkých odpočívadel, vyfotila jsem pomníky všech států a pokračovaly jsme do Hrčavy. Po krátkém, ale prudkém stoupání v poledním parnu přišla vhod hospoda, poté jsme prošly vesnicí a našly Lurdskou jeskyni, je to takový oltář a u něj je pramen vody. Pokračovaly jsme na Komorovský Grúň a Gírovou. Cesta vedla trochu do kopce, tak jsme se tak vlekly, na Gírové jsme zase chvíli poseděly, pak jsem vyšla na vrchol, odkud měl být výhled do všech stran, což už není pravda, vidět bylo jen směrem na chatu a Slovensko. Od Gírové už jsme scházely do Návsí po zelené.

Ve čtvrtek jsme od penzionu zamířily do kopce, a to na chatu Filipku. Pak zase z kopce do Nýdku, kde se nachází dřevěný kostel a vede z něj cesta na Beskydské sedlo. Tenhle výstup jsme si taky užily, ale následující kilometry po hřebeni s krásnými výhledy nám byly odměnou. Šly jsme na Velký Sošov, kde jezdila i lanovka, a na Malý Stožek. Před Velkým Stožkem jsme se už odpojily a mířily přes osadu Zimný zpět do Návsí.

V pátek jsme vyšly na opačnou stranu, nad Milíkov a na rozhlednu Kozubovou. Pěkně jsme si nastoupaly, ale opět byly krásné výhledy. Akorát z rozhledny nic moc, už taky zarůstá stromy. Začalo se ochlazovat, tak jsme rychle pokračovaly na chatu Kamenitý, kde jsme si daly výbornou zelňačku. Roxy pěkně spala pod stolem jako obvykle, než uviděla kočku. Začala vytrvale kvičet, tak ještě že už jsme měly snězeno a mohly odejít, a to na Kalužný a turistickou chatu Ostrý. Po pár metrech od chaty už počasí nevydrželo a začalo lít. Schovaly jsme se pod stromy, protože jsme neměly pláštěnky a uvažovaly, co dál, jestli se vrátit na chatu, nebo počkat, nebo jít. Začínaly jsme být trochu promoklé a bylo chladno, tak že půjdem. Už moc nepršelo, takže jsme pokračovaly na Ostrý, salaš a pak už dolů do obce Košařiska. Měly jsme čas do odjezdu autobusu, takže když jsme v restauraci Na Pile uviděly nabídku Třineckého kvasnicového piva, nemohly jsme odolat. Pak jsme ještě došly na další zastávku v Milíkově a počkaly na bus do Návsí.

V sobotu bylo po dešti trochu chladněji a my jsme ještě vyrazily na krátký výlet, a to na chatu Bahenec. Šly jsme přes Jablunkov do Písečné a pak už jsme konečně lesem stoupaly k chatě, kde jsme si udělaly polední přestávku. Od chaty to bylo ještě trochu do kopce a otevřely se nám krásné výhledy na českou i slovenskou stranu. Došly jsme na Gróníček a už se vracely trochu monotónní cestou do Jablunkova a Návsí. Vyzvedly jsme si věci a daly si závěrečný drink v penzionu a mohly se vydat na nádraží na vlak domů.

Dovolená byla super, počasí vyšlo možná až moc teplé, ale většinou se šlo ve stínku, tak se to dalo, taky se vždy našel potok na smočení Roxy. Ta byla den ode dne unavenější, koneckonců i my, a zase jsme poznaly další kout naší republiky. Jablunkovsko je ještě krajina zemědělská, na loukách stojí typické stožky sena, domky jsou ale pěkné s upravenými zahrádkami a slepicemi a krůtami na dvorku, v ohradách jsme viděly snad všechna hospodářská zvířata a Roxy se všechna strašně líbila :)) Domky jsou i tam, kde by je člověk nečekal, na kopcích mimo civilizaci. Hodně lidi mluví tak nějak polsky.

A tady jsou FOTKY.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1.-7.8. Byla u nás rodina, takže jsme všichni měli vzrůšo. Roxy byla jeden den i s Natálkou, takže si pohrály a společně žužlaly kosti, pak si s Roxy hráli i kluci od sestřenky a zvládli jsme i kratší procházky s rodinou nebo delší bez. V sobotu jsme navštívili cvičák, kde se kluci koukali, jak pejsci běhají agility.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

21.-24.7. Tyto dny jsme strávily v Lipové-lázních a okolí. Zúčastnily jsme se totiž dogtrekkingového závodu Stopou strejdy Šeráka.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

17.7. Roxy si zase mohla poblbnout s Natálkou.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

6.7. Šly jsme na procházku s kámoškou a její Merci. Roxana ze začátku dělala, jak kdyby ji neznala a když na ni Merci skočila, tak se ofrňovala a vrčela. Ale když jsme šly, tak si zvykla a pak se nechala škádlit. Po procházce jsme je ještě nechaly na volno vylítat u nás na zahradě, Roxy zase sprintovala kolem zahrady a chtěla se honit a pak byla unavená a sotva vstala, když na ni Merci dorážela.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2.7. Zúčastnili jsme se vystoupení cvičáku na Dnu obce Veřovice, které se konalo na fotbalovém hřišti. Roxy byla zase vyjukaná a nervózní ze psů, ale cvičila hezky. Předvedli jsme poslušnost, pak byly ukázky obrany a agility. Fotky od Pepy jsou na RAJČETI.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

27.-30.6. Roxy byla u Pepy, první den sama, protože já jsem byla v Brně, v úterý jsem dojela. Byli jsme na procházce kolem rybníků, udělala jsem stopečku, chtěli jsme běhat coursing, z čehož byla Roxy tak vzrušená, že rozpletla pletivo na brance a proklouzla jím, aby se za náma, chystajícími trať, dostala. Nakonec nám nešla baterka, takže z běhání sešlo, tak jsem Roxy jenom pustila za střapcem, ať si ho zakousne. Takovou vášeň jsem ještě nezažila, kam se hrabe, když vidí srnku... Jinak byla Roxy zase akční a když jsem za ní vyšla ven, nadšeně přinášela hračky, s Cezárkem si je navzájem kradli a taky mu zecpala plno žrádla zase a když pršelo, vystěhovala ho z boudy.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

22.6. Roxančin hrací apetit se vrátil do normálu! Po jejím hárání v dubnu si vůbec nechtěla hrát a neměla o hračky zájem. Vymýšlela jsem, jaké předměty by ji mohly zaujmout a občas jsem se setkala s úspěchem a Roxy chvíli zajímaly. Ale nikdy to nebylo takové jůůů co to máááš, hurá, budem si hrááát jako to bývalo. Teď už je zase nadšená, nevydrží si sice hrát do nekonečna, nejraději si hračku po pár přineseních odnáší, lehne si s ní a žužlá ji a pak odpočívá, ale už je to konečně normální pes :D

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

20.6. Po skoro roce jsme šly s kámoškou a její hafinou společně na procházku. Roxy se Daiquiri trochu bojí, ale jsou schopné spolu být, takže jsme zamířily na přehradu Kacabaju, kde se holky trochu vyčvachaly a provokovaly. Dajki do Roxy pořád drbala a ta už z toho byla nervní, tak jsme se pomalu vrátily zpátky. Další FOTKY.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

18.-19.6. Noční přechod z Lysé hory na Velký Javorník

Jelikož jsem narazila na informace o tomto přechodu, který se každoročně pořádá koncem června a vede přes Lysou horu, Ostravici, Horní Čeladnou, Kněhyni, Pustevny, Pindulu a končí na Velkém Javorníku, jala jsem se hučet do Pepy, ať jde se mnou, že to zkusíme. Pepa neprozřetelně souhlasil, a tak jsem se začala těšit a odradit by nás od toho mohl jen usilovný liják. Jakési srážky v předpovědi byly, ale když jsme po obědě vyrazili, vypadalo to dobře, takže jsme nastoupili do vlaku a mířili do Ostravice spolu s davy dalších nadšenců.

V Ostravici jsme byli po půl třetí a šlapali jsme na Lysou horu (8,5 km). Cestou dvakrát pršelo, naštěstí přestalo a my jsme se mohli kochat trochu zamlženým výhledem. Ohřáli jsme se v Šantánu, kde jsme si dali zelňačku a zaregistrovali jsme se. Roxy chudák zmoklá musela počkat venku, ale zvládla to hezky. O třičtvrtě na šest jsme mohli vyrazit zase zpět do Ostravice (17 km) a pokračovat po ne moc náročné asfaltce do Horní Čeladné (22,5 km). Šlo se nám pěkně, už jsme byli docela uschlí, ale stejně jsme usoudili, že před Kněhyní si odpočinem. Posvačili jsme, Roxy dostala večeři a po chvilce si lehla a najednou se rozpršelo. Pod stříškou odpočívadla jsme naštěstí byli schovaní před deštěm a váhali, jestli vytáhnout pláštěnky a pokračovat, nebo čekat, jestli to přejde. Přešlo. Už jen kapalo ze stromů, takže se hodila bunda a mohli jsme pokračovat po široké asfaltce mírně do kopce. Začalo se stmívat, ale ještě se dalo jít bez světla. Roxy trochu vyděsili odpočívající lidi ve stínu, takže na ně štěkala, taky světla čelovek zářící z dálky pro ni bylo něco nového a nestačila se divit. Po cestě byly rozlezlé žáby, do kterých samozřejmě drbala. A aby se nenudila občas chytala mušky a můry, které jí prolítly před čumákem. Když jsme došli na Malou Stolovou (27 km), už jsem rožínala světlo, protože nás čekala cesta na Kněhyni (29 km), která je  o hubu. Na úzké lesní pěšince s kameny a kořeny si člověk musí dávat pozor i za sucha a světla, natožpak za tmy a mokra a se psem. Opatrně jsme došli na Čertův mlýn (29,5 km) a ještě opatrněji jsme z něj museli scházet. Předbíhali nás více stabilní lidi s hůlkama, já jsem Roxance ukazovala granulky, ať nespěchá a v pořádku to sejdem. Bylo to pro mě fakt náročné v té tmě, začaly mě bolet kolena a už jsem se těšila na Pustevny (32 km). Ovšem když jsme vyšli u hotelů a chat, udeřil nás ostrý vítr a já věděla, že tady si neodpočíneme, ale budeme se snažit být rychle pryč. Jelikož nám docházela voda, koupili jsme si kofolu a nechali si napustit vodu do flašky. Ještě jsem se přioblíkla a pokračovali jsme na Radegast a Radhošť (36 km). Roxuša měla pořád dost sil, ve tmě viděla něco, co my ne, a čenichala a lítala jak zběsilá. Kdyby se končilo na Pustevnách, tak se vůbec nezlobím, protože další kilometry už mě přepadala trudomyslnost, bolest, touha být doma a nechuť pokračovat. Z Radhoště jsme museli zase sejít na Pindulu (41 km). Nohy bolely, začalo zase pršet a cesta vedla taaaak moc z kopce a s Pepou jsme přemýšleli, jak obejít Javorník :D Na Pinduli někteří odpočívali, my jsme pokračovali, ať už to máme za sebou. Od silnice jsme našli správnou odbočku a překvapila nás strmá cesta do kopce. Únavou zmožení a celí propocení a zmoklí s bolavýma nohama jsme se co chvíli vydýchávali. Dobelhali jsme se na širší cestu, pořád kapalo, občas jsme šlápli do bahna a aby toho nebylo málo, modrá značka odbočovala doleva, přimo kolmo do svahu. Snažili jsme se neuklouznout, opírali jsme se rukama a i Roxy klouzaly packy. Zase jsme pomalu stoupali a ani nevím jak, došli na Malý Javorník (45 km). Odtud už nám zbýval na Javorník jen kilák a půl, ale jak už se člověk těšíl, že tam bude, cesta ubíhala strašně pomalu. Roxy už taky měla dost, protože si ani nevšímala cizího pejska. Konečně jsme přišli na asfaltku vedoucí k chatě a spěchali k ní (46,5 km). Přišli jsme před třetí hodinou v noci, pršelo furt, docela i foukalo, dostali jsme diplomy a Pepa vystál frontu na čaj, který jsme do sebe kopli, ať rychle můžeme jít dolů. Výhled na osvětlený Frenštát a další města a vesnice byl pěkný, ale nebyla chuť ani síla fotit :D Rozhodli jsme se pro cestu lesem a ne po cyklostezce, docela se to dalo, Roxy už netahala vůbec, ale trochu jsme se ztratili a taky už jsem z toho byla nervozní. Raději jsme se kousek vrátili, značku našli a došli do Padolí (49 km). Vylezli jsme na asfaltce a to už se rozednívalo, takže jsme mohli zhasnout baterky a těšit se k autu. V botách už mi fest čvachtalo a poslední metry byly snad nejhorší :D K autu to bylo ještě tak kilák, dva, takže celkově asi 52 kiláků, na diplomu je 53, tak asi tak. Došli jsme v půl páté, takže celkově jsme šli skoro 14 hodin. Doma byla uplně nejlepší sprcha, převlečení do suchých čistých věcí a postýlka. Roxanka mohla spát s náma vevnitř, stejně ven ani nechtěla a byla celá mokrá. Všichni jsme celou neděli proleželi a prospali, někteří naříkali na bolest :D když si promítnu zpětně celou trasu, co jsme ušli, tak nechápu, jak jsme to udělali a klobouk dolů pro ty, co tento pochod chodí každoročně, protože já se obávám, že jestli my ještě někdy půjdem, tak až na padesátý ročník :D

Tímto děkuju Pepovi, že to se mnou absolvoval, nechtěl mě za takový nápad zabít a vydržel moje výlevy vzteku a Roxance, která teda měla víc energie, než jsem čekala, statečně mě tahala do kopců a ohleduplně nespěchala z kopců. Ale určitě ji to taky zmohlo, chudera když na druhý den viděla, jak se Pepa chystá odjet a obouvá se, tak se rychle klidila z dosahu, ať ji nedejbože zase nevezmem na nějaký noční přechod!

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

16.-17.6. Jeli jsme i s Roxy k Pepovi, psi byli zase rádi, že se viděli a protože bylo docela vedro, tak jsme s nimi šli na procházku až k večeru. Další den ráno pršelo, ale naštěstí přestalo, takže jsme taky mohli chodit ven je na chvíli rozptýlit. Roxy to na dvorku občas nedalo a když jí před čumákem přeběhla slepice, tak ji trochu prohnala, pak mordovala i kohouta a kačera, ale nemyslela to zle :)) Pepa pak vzduchovkou zastřelil špačka a že jako Roxanka ho najde a přinese, Roxy se k tomu moc neměla, očichala si ho, ale když se to nehýbalo, tak nezájem :))

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

11.6. Přibyla nám nová psí kámoška! Jmenuje se Merci, a je to voříšek mojí kámošky. Když k nám přišly na návštěvu, Roxy o nich ani nevěděla, protože spala. Takže jsem ji vzbudila a ona byla trochu vyjevená :D Ale brzo si na aktivní štěně zvykla a poběhaly si po dvorku i po zahradě. Merci do Roxy pořád vrtala, ale myslím, že Roxy to nevadilo, nechala se okusovat a taky provokovala k honičkám. Šli jsme i na procházku, kde už si Roxy čuchala svoje a Merci si nevšímala.

Další fotky TU.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

5.6. Dnešní nedělní odpoledne jsme podnikli rodinný výlet z Veřovic na Velký Javorník a šla s námi i Natálka. Cesta od vlakového vede asfaltkou podél řeky, ve které jsem donutila Roxy trochu plavat, ale nelíbilo se jí to :D a pak trasa odbočuje na lesní cestičku mezi stromy, kde byl naštestí i stínek. Cesta nahoru rychle utekla a občerstvili jsme se tradiční zelňačkou. Roxy si pod stolem odpočala, před sestupem jsme ještě udělali pár vrcholových fotek a pádili jsme na vlak, který jsme nestili, takže jsme na vlakáči ještě dojedli zásoby a počkali na další.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

26.5. Dnes dopoledne jsme s Roxy jely busem do Bartošovic za Pepou. Přišel nám naproti i s Cézarkem a šli jsme k nim. Ještě jsme se nabalili na výlet a zase pro změnu autem jeli na vlakáč do Studénky a pak vláčkem do Polanky nad Odrou. Odtud jsme chtěli dojít zpět do Studénky. Ze začátku jsme nemohli najít turistickou značku, zato jsme na rybníku viděli labutě i s labuťatama. Pokračovali po cestě kolem rybníku a pak i natrefili na značku, která nás kolem dalších několika rybníků a rybářských stavení dovedla až do Jistebníku. Prošli jsme vesnicí a cesta zase vedla lesem a taky jsme procházeli kolem ohrady s koňmi. Všimlo si nás hříbě a rozhodlo se podívat zblízka na Roxanku. Ta se ho trochu bála a štěkala :D Hříbě bylo mazel a asi by i šlo s námi, tak jsme ho museli trochu odehnat :)) Před Studénkou jsme zase šli kolem rybníků a zase ztratili značku, tak jsme se trochu motali, viděli další labutě, kachny a potápky, poslouchali žabí kvákání a Roxy z těch všech zvuků byla celá nadšená. Na vlakáč do Sudénky jsme přišli z úplně jiné strany, než jsme měli, ale nevadí. Výlet byl fajn, nenáročny, šli jsme po rovince a většinou ve stínku. Ušli jsme asi 15 km.

Po výletě jsme ještě byli u Pepy a přespali jsme tam, další den jsme byli na procházce na poli, to Roxy byla aktivní a dokonce běhala za "létajícím talířem" - víčkem od kýbla. Domů se opět vrátila unavená.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

21.5. Palackého stezka

Dnes jsme podpořili svou účastí tradiční pochod zvaný Palackého stezka. Vychází se z Hodslavic a kratší trasa končí v sedle pod Krátkou a delší na Velkém Javorníku.

My jsme ráno brzo vstali, posnídali a nachystali se a šli jsme se zaregistrovat. Pak jsme se vrátili domů pro batohy a Roxanku a po půl deváté ranní jsme vyrazili směr Trojačka. Celkem nám to šlapalo, počasí taky vyšlo a naštěstí trasa vede lesem, takže jsme byli ve stínku. Potkávali jsme dost lidí, někteří měli taky pejska. Došli jsme do sedla pod Krátkou, kde bylo nachystáno občerstvení, a chvíli jsme odpočívali a svačili. Pak jsme odvážně vyrazili dále, hned následoval kopec na Krátkou, který nám dal po odpočinku zabrat. Zvládli jsme i delší stoupání na Dlouhou a po té, co jsme zase zklesali pod Kamenárku, následoval příjemný úsek po vrstevnici. Dále jsme se šli podívat k prameni Jičínky a před námi už byl jen výstup na Javorník. Zdálo se mi, že jdeme hooore po kamenité cestě až moc dlouho, sluníčko k poledni pražilo, ale konečně jsme uviděli chatu a mohli vydechnout, dostat razítko do lejstra a účastnické listy. Roxanku hned přivítal nějaký roztomilý kokřík, se kterým si chtěla hrát. Na Javorníku jsme si dali polívku, Roxy si mezitím odpočinula pod stolem a po třinácté hodině jsme vyrazili na zpáteční cestu. Sešli jsme z Javornku po modré značce do Veřovic, ale vzhledem k tomu, že vlak by jel až za dvě hodiny, jsme čas strávili opět chůzí po cyklostezce, že dojdem aspoň do Mořkova, no nakonec se nám nechtělo jet jen jednu zastávku vlakem a došli jsme pěšky až dom.

Vrátili jsme se po půl páté, takže nám cesta trvala 8 hodin a byla dlouhá 33 km. Pohoda. Jazz. Unavený pes. A Pepa. A já trošku :D

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

14.5. Voříškiáda v ZKO Ostrava-Svinov

Jelikož jsem konečně nelenila a podala si přihlášku na vořiškiádu, mohli jsme v pátek večer jet za Pepou a v sobotu ráno se vydat do Svinova. Cvičák jsme v pohodě našli, ohlásili se a dali k nahlédnutí očkovák. Chvíli se čekalo, než se dostaví zbytek soutěžících, takže jsem zatím Roxy trochu učesala, protože byla po běhání v ranní rose a v bahně na dvorku mokrá a byla tam nejšpinavější pes :D Start první kategorie se trochu posunul, tak jsme se ještě šli projít.

Vrátili jsme se akorát na kategorii baby plemeno, které bylo po baby voříškovi, našli jsme si místečko na trávě kousek od výstavní plochy a koukali. Roxy byla po probdělé noci unavená, prakticky celou dobu prospala.

Po kategorii baby plemeno proběhla soutěž v přivolání. Já jsem se soutěží trochu bála, takže jsem Roxy do žádné nepřihlašovala, ale nebylo se čeho bát. Při přivolání se nechal pes odložený nebo ho někdo mohl přidržet a člověk se vzdálil asi padesát metrů a měřil se čas, za který pes doběhne. Tak se šlo postupně.

Následovala kategorie mini voříšek, která byla myslím nejpočetnější zúčastnilo se jí asi 15 psů. Poté proběhla soutěž v překonání překážkové dráhy na čas. Pes mohl být na volno nebo na vodítku, mohly se používat pamlsky.. běželo se přes překážky, pod překážkami, na kladinu, pod áčko, slalom. Každou překážku musel proběhnout aspoň pes nebo člověk.

Další byla na řadě kategorie mini plemeno, které se taky zúčastnilo dost pejsků. Po ní byla volná disciplína, ve které většina týmů předváděla dogdancingové triky, ale i rozlišovní předmětů a dogfrisbee, které vyhrálo.

Dostáváme se do kategorie maxi, první byli na řadě velcí voříšci. Byli jen dva, ale věřím, že rozhodčí měli těžký výběr, obě fenky byly pěkné. Vyhrál "zmenšený německý ovčák" který pak vyhrál soutěž o nejhezčího psa výstavy.

Pak hned byla naše kategorie, maxi plemeno, ještě jsem stihla už naštěstí uschlou Roxanku trochu učesat a šli jsme. Napočítala jsem 13 soutěžících, Chvíli jsme stáli, rozhodčí náhodným psům koukla na zuby, pak jsme proběhli kolečko a zůstali stát. Chvíli se rozhodčí radili a pak začali vyhlašovat šest míst. Když jsme se neumístily na 6., 5., ani 4. místě, tak jsem si říkala, že asi holt nic. Ani na 3. no a nakonec nás vyhlásili na druhém! Byla jsem překvapená a měla radost, že neodejdu s prázdnou, i když každý dostal aspoň malý pohárek na památku. Na prvním místě byla dlouhosrstá kolie.

Proběhla ještě poslední soutěž v aportování tenisáku, počítalo se, kolikrát pes za půl minuty přinese hozený tenisák. To by nebylo nic pro nás, protože Roxy není aporťák a v tom horku by nespolupracovala už vůbec :D

Mnoho lidí už postupně odešlo, my jsme se ještě prošli po okolí, ale vrátlili se na vyhlášení celkového vítěze výstavy. Rozhodčí z výherců každé kategorie nakonec vybrali dva psy, dlouhosrstou kolii a mini NO, o jehož vítězství jsme nakonec rozhodli my diváci.

Voříškiáda byla fajn, hlavně počasí vyšlo pěkné. Celkem to šlo rychle, odjíždeli jsme asi po 13. hodině. Příště bych se určiě přihlásila i do soutěže, ať je sranda a není to jen o tom, že se projdem v kruhu a rozhodčí podle sympatií vyberou nejhezčí psy. Ocenila bych taky nějaké místo k sezení, někteří měli svoje židličky, my jsme si ustlali na bundách, ale nevím, co bychom dělali, kdyby pršelo, nebo byl velký hic. Taky by neškodilo říct pár věcí ke psům, ať už z úst páníčků, nebo rozhodčích, ale nevýhoda by byla, že by to stejně nebylo moc slyšet a celá soutěž by se protáhla. Roxy byla hodná, jelikož většinu času předváděla mrtvého psa, tak neprudila, jen si očuchala pár menších pejsků a byla v poho.

Mooc fotek je TADY a TADY od pořadatelů.

Naše jsou TADY.

Přijeli jsme zase k Pepovi, takže Roxy byla ráda, že je s Cézim a šli jsme na prochajdu, než začalo pršet. Další den jsme jeli na návštěvu, Roxy byla s Natálkou a s Malou, takže socializačka :D a chudera v autě po cestě ani nemukla a byla totálně unavená.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

11.5. Dnes jsme s Pepou zdolali druhou nejvyšší horu Beskyd, Smrk (1276 m n. m.)

Vyrazili jsme po desáté hodině z Kunčic pod Ondřejníkem. Po cestě jsme došli do Horní Čeladné (5 km). Pokračovali jsme stále po modré po cestě až k rozcestníku Pod Smrčkem (7,5 km). Tam jsme se nasvačili v turistickém přístřešku. koukli jsme do mapy a usoudili, že si krapet zkrátíme cestu, nebudeme klesat směrem na Ostravici, ale vydáme se nahoru po neznačené štěrkové cestě. Trefili jsme zpátky na červenou k rozcestníku Pod Holubčankou (9,5 km). Dál se stoupalo po úzké kamenité cestě, místy ji křížily padlé kmeny, místy potůčky, taky jsme narazili na studánku. Z úbočí jsme se mohli kochat výhledy na nedalekou Lysou horu, masiv Ondřejníku byla vidět i Ostrava, Frýdek-Místek nebo Český Těšín. Člověk si ale musel dávat pozor, kam šlape. I Roxanka párkrát uklouzla na kameni. Když jsme došli do Smrku-sedla (12,5 km), už jsme se nemohli dočkat vrcholu, ze kterého by měl být rozhled. Ještě jsme pár desítek metrů stoupali lesem, minuli jsme památníky Johna Lennona a Jana Palacha a už víceméně po rovince došli k vrcholu Smrku (13,5 km). Plošinka kolem rozcestníku byla bez stromů, ale ty vzdálenější byly vzrostlé, takže bylo vidět jen na jednu stranu, když se sestoupilo kousek pod vrchol. Pokračovali jsme dál úzkou cestou, mířící do lesa, který se poté změnil jen v polomy a uschlé kmeny, přes které byla vidět pohoří Beskyd až na hranici se Slovenskem. Přes údolí, co by kamenem dohodil, se tyčila Kněhyně a Velká Stolová. Dále jsme zase vstoupili do lesa, minuli chatu Hubertku a pokračovali mírně z kopce po lesní štěrkovité cestě. Ta na Polaně (17 km) navazovala na zpevněnou cestu a my jsme po ní šli po rovině a obcházeli Smrk. Obdivovali jsme vodopády, které tekly po strmém srázu a křížily nám cestu, mně už ale na asfaltu bolely nohy a těšila jsem se na konec :)) Došinuli jsme se po mírně zkopečkové cestě opět do Horní Čeladné (22 km), u kaple Cyrila a Metoděje jsme posvačili a už to doklepali až na vlakáč v Kunčicích (27 km), kde jsme krásně stihli vlak.

Počasí nám přálo, svítilo sluníčko, naštěstí jsme šli většinou lesem ve stínku, takže to nebylo přespříliš úmorné, výhledy byly dokonalé, i když na samotném vrcholku Smrku jsem čekala lepší. Roxy byla hodná a přežila to s náma, ani se mi nezdála moc unavená, asi už si zvyká :D Mně vadila převaha asfaltek a štěrkem sypaných cest, bolely mě z toho nohy a cesta z Polany už byla fakt monotónní. Pepa si vzal foťák, takže fotil on. Na vlakové jsme došli po páté hodině, 27 km nám trvalo ujít 7 hodin.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

9.5. Za krásného počasí jsme se konečně zase vydaly na výlet. Ze Vsetína na Cáb a zase do Vsetína.

Ráno jsme vyšly na vlak a ve Vsetíně byly po deváté hodině. Ve měste jsem se ze začátku motala, ale pak jsme sledovaly žlutou značku a mířily na Lysný (5 km). Podle mapy nás čekalo stoupání, taky že jsme si ho užily :)) Po pěti kilometrech lesní cestou, které jsme ušly za hodinu a půl, jsme došly k rozcestníku a mohly se kochat výhledy. Taky jsem za chvilku svačila :D Následoval pěkný úsek valašskou krajinou víceméně po rovince, po loukách, občas jsme narazily na nějakou chalupu a rozhled byl na obě strany. V pohodovém tempu jsme došly k rozcestí U Krošenků (9,5 km), kde jsme se napojily na červenou. Následovalo klesání lesem, až po křižovatku cyklostezek Pod červenkou, kde naše trasa vedla do kopce. Bylo zrovna kolem poledne a slunce hřálo, takže mi kopec dal zabrat. Roxy se taky vlekla a moc se jí nechtělo. Chvíli jsme pak šly po rovince, kde jsem si oddechla, ale pak následovalo zase stoupání až k silnici, vedoucí k chatě Vsácký Cáb (14,5 km). Šly jsme se k ní podívat, udělala jsem pár fotek a mířily jsme zpět a pak po červené po cestě mírně dolů k rozcestí Lopunice (18,5 km). Protože jsem nechtěla jít dál po asfaltce, odbočila jsem na žlutou na Putýrku (20 km) a pak jsem se po modré vrátila na červenou. Prošly jsme vesnicí Dušná (21 km), kde stojí jen pár baráčků a připomnělo mi to tam třeba Malou Lhotu u Bystřičky. Už se pomalu vracíme ke Vsetínu, ještě jsme si vystoupaly na kopec s vysílačem a za rozcestníkem Nad Kotrlým (24 km) jsme si ještě chvíli odpočinuly a pak už jsme sestoupaly ke Vsetínu (30 km) Hned jsem nechala Roxy okoupat v Bečvě, přinášela mi klacík a konečně si pořádně namočila bříško. Taky chtěla ulovit kačeny, ty před ní naštěstí uletěly. Pak jsme prošly město, trochu jsem se ztratila a zjistila, že jdu opačným směrem, než je nádr. Tak jsme dorazily po čtvrté hodině.

Ušly jsme asi 30 km a trvalo nám to 7 hodin :)) Ze Vsetínských vrchů jsem nadšená, je tam příjemně, z vršků jde vidět do dáli, cesty jsou především lesní a trasy nejsou příliš náročné.

Další foteny ZDE.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

29.4. Dneska jsme s mamkou šly na Jehličnou a Trojačku. Vyšly jsme už dopoledne, Roxy půlku cesty lítala na stopce, půlku cesty mě táhla na postroji. Na cyklocestě na Jehličnou nás pořád míjela nějaká auta a co nevidíme, nahoře byla nějaká akce, plno aut a posezení. Chvíli jsme poseděly u pramene vody a pak jsme už raději šly po žluté na Trojačku. Ještě kolem nás po turistické lesní cestě několikrát profičel šílenou rychlostí nějaký blbec v teréňáku, až od kol odlítavaly kameny, které pak přistály na mně, ale pak už byl klid, posvačily jsme a začlo trochu kapat. Ale během scházení do Hostašovic zase svítilo sluníčko. Roxana se na poli ještě vyválela v nějaké zdechlině, takže teď to z ní táhne, ale zdá se být trochu unavená. Šly jsme 4 hodiny, trasa měřila 15 km.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

28.4. Dneska jsme byli na trochu delší procházce, zase na Čerťáku. Bylo pěkně, Roxy moc nezlobila, jenom vyplašila kačeny na potoce, a naštěstí jsme se vrátili než začala bouřka :)

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

18.4. Dneska Pepu napadlo zajet do Štramberka. Už dlouho jsme nebyli u Šipky, tak jsme zamířili tam, prošli jsme se sadem, taky jsme byli u Trúby a u lomu. Chtěli jsme i do arboreta, ale bohužel nebylo otevřeno, mají jenom o víkendu.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Roxančina nejoblíbenější hračka je teď hozená pneumatika:

 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

8.-10.4. Zúčastnily jsme se Šlapanického dogtrekkingu midu. Fotky na RAJČETI.

10.4. V neděli jsme ještě přijely za Pepou, Roxanka si poblbla s Cezárkem, byli jsme na krátke procházce a dopřáli Roxy dva kratší coursingové běhy.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

7.4. Po obědě jsme s Roxy vyrazily na Trojačku a spojily to se cvičákem. Takže jsme došly až pod Krátkou a po žluté směrem do Mořkova a po cyklostezce do Veřovic. Tam jsme se odpojily a přes pole došly ke cvičáku. Celkem to bylo 15 km, zvládly jsme to za tři a půl hodiny. Roxy jsem měla na postroji a po pár kopcích se tvářila jako že už nemůže a chvílema se mi vlekla u nohy. Když jsem někde zastavila, tak si hned lehala :D Z kopce už jí to zase šlo a když jsem ji na poli pustila na stopovačce, únava byla ta tam. Na cvičáku jsme pocvičily agility.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2.4. Ráno jsme se nezalekli deštivého počasí a vyjeli směrem k Odrám do Klokočůvku k Maria Skále, kde se sešli dogtrekaři na Oderský puchýř revival. My jsme to pojali čistě soukromě, šli jsme kratší trasu, od Maria Skály do Budišova nad Budišovkou podél Odry a Budišovky. Cesta nebyla náročná, vedla lesními cestami nebo asfaltkami, převážně po rovince. Roxy byla docela hodná, občas vypadala, že jí docházejí síly, ale v zápětí něco zavětřila a tahala mě do křoví. Prošli jsme se Budišovem a vrátili jsme se vlakem a z Heřmánek zase došli k hotelu a parkovišti, celkem jsme ušli asi 20 km.

Cestou zpátky jsme jeli přes Starý Jičín a protože nebylo moc hodin a bylo pěkně, tak jsme ještě vyšli na hrad.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

28.3. Dneska jsme měli pestrý den. Dopoledne jsme jeli na veterinu Roxy očipovat hlavně kvůli zkouškám a může se to hodit, kdybychom jeli do zahraničí a tak. Na veterinárním stole se Roxy tradičně nelíbilo, ale zavedení čipu si ani nevšimla. Teď jenom poslat lejstro a je to z krku.

Cestou zpátky jsme zastavili na louce a dali jsme si dva kratší coursingové běhy. Při druhém se nám zasekl střapec o trávu a Roxy ho chytila, takže jsem se proběhla i já, střapec uvolnila a Roxy si to mohla doběhnout.

Odpoledne jsme se vydali na výlet na Čerťák, Svinec a Petřkovskou hůrku, většinu času byla Roxy zapřažená a příjemně mě táhla, ale při pohledu na krpál, který máme sejít z Petřkovské hůrky, jsem ji už dala na stopovačku, protože i když do kopce už jí to moc nešlapalo, z kopce se jí nožky komíhaly až moc a já jsem nechtěla letět za ní. Stejně pobíhala jak splašená, kor když před námi vyběhl zajíc a já si popoběhla i se stopovačkou :)) Ale zdárně jsme došli a Roxy se zdá být unavená. Trasa byla dlouhá 16 km.

A taky jsme si všimli, že Roxy hárá.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

12.3. - 13.3. Po cvičáku jsme s Roxy jely za Pepou. Roxy běžela z auta rychle za Cézárkem a prozkoumávala všechny zajímavé pachy. Zkoušela se vyválet v hnoji, slepiček si naštěstí nevšímala, jen občas prohnala kočky. Ještě večer jsme přichystali coursing, který Pepa vyrobil, což Roxy bavilo. V neděli dopoledne jsme byli na procházce na poli za srnkama, což se Roxy líbilo ještě víc (ještě kdyby ji ta panička za nima nechala běžet...). I odpoledne jsme si udělali procházku k rybníkům, psi si pohrabali na poli myši (Cezar jednu myš, kterou ulovil Pepa, sežral..) a než jsme jeli domů, tak si ještě Roxy 3x zaběhla coursing. Doma se akorát přivítala s mamkou a šla na pelech spát :D

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

12.3. Dneska jsme si daly sraz se Zuzkou a její Sandy. Holky se počichaly a Sandy by si i hrála, jenže Roxy ignorovala její narážky a raději prozkoumávala okolí :D

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

6.3. Dneska jsme jeli vláčkem do Bystřice pod Hostýnem, kde se konal coursingový běh. Ve vlaku jsme potkali známou ze cvičáku Alču a její borderku Lussi, měli jsme společnou cestu do Bystřice, tak se holky počuchaly a trochu pohrály. Na coursingu to Roxy celkem šlo, akorát naběhala víc než bylo zdrávo, když ztratila střapec. Foto ZDE.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

5.3. Na víkend u nás byla rodina, takže si Roxanka zase pohrála s Natálkou. Zjistila jsem, že je Roxana majetnická. Běží jako o život, aby jí Natálka nevzala hozenou hračku, a když se náhodou přiblíží, tak si ještě zavrčí. Naty jí to nechá a pak se spolu honí.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

28.2. A dneska jsme byli s Pepou na Čerťáku. Zase jsme cestou potkali několik srn, svítilo sluníčko, jen bylo trochu bahno. Čerťák byl ještě zamrzlý a nikde ani noha:D

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

27.2. Dneska bylo pěkně, tak jsme s mamkou šly opět na Jehličnou, vzaly jsme to opačným směrem, než minule. Někde byl ještě sníh, někde roztál a bylo bahno. Roxanka byla ze začátku hodňoučká, držela si 10 metrů a byla v klidu. Později se rozehřála a byla trochu divočejší. Taky jsme potkaly zase jednu srnu a Roxy furt vyvádí :(

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

14.2. Dneska jsme se byli projít s Pepou a jeho novým foťákem. Proběhla před námi zmatená srna, Roxy na chvíli  strnula, ale pak spustila kvikot a já ji pacifikovala. A tady je dokumentace:

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

12.2. Byli jsme se podívat na cvičák ve Veřovicích. Je fajn, že psi se tam nechají očuchat a vyběhat, bylo nám začátečníkům řečeno co a jak a trošku jsme pocvičili. Budu tam chodit i na agility, Roxanka prolezla i tunel ve tvaru rohlíčku :)) Máme i FOTKY na cvičákovém rajčeti.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

7.2. Dneska bylo krásně, tak jsem vzala Roxy zase na trochu delší procházku, šly jsme na Čerťák. Voda ještě nebyla rozmrzlá, tak si Rox jenom poťapkala po ledě a šly jsme zpátky.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

4.-6.2. Je u nás návštěva a sestřenka vzala Natálku, tak si s Rox spolu hrajou a čuchají na zahradě, tak má taky vzrůšo. Škoda, že je obleva, psi jsou jako prasata:D

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

30.1. Byly jsme s mamkou na Jehličné. Bylo krásné počasí, a tak jsme potkávaly i skupinky lidí. Trvalo nám to asi 3 hoďky a Rox se dostatečně vylítala.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

22.1. Proběhla Free sobota v Brně s Rudolfem Desenským. Do Brna jsme s Pepou jeli ráno vlakem, dvouhodinová cesta proběhla v klidu, stejně tak cesty šalinou, busy.. Na freečku bylo tak sto lidí a hafo hafů, Roxanka si čuchala koho mohla, velké i malé, feny i psy, ale zjistila jsem, že má problém s tím, když si chce někdo čichnout k ní. S pár psy si i pohrála a poběhala, jinak nám byla i dost za zadkem, což je pro ni nezvyk. FOTKY

Po ohřátí v hospodě jsme se ještě vydali údolím Říčky na procházku. Potkávali jsme dost lidí i se psy, většinou na volno, takže jsme mohli pokračovat v socializaci :D Pepa zase udělal pár fotek Říčky. Došli jsme na bus akorát, než se začalo smrákat. Na bytě jsme pak odpočívali, Rox i Pepa dost vytuhli. Večer jsme se nakonec zvedli a šli ještě do hospody, kde jsme o Rox ani nevěděli.

Dalši den jsme povenčili v okolí, pohráli si v parku a jeli domů s unaveným hafem.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

15.1. Dneska jsme se jeli k příbuzným podívat na jejich nové štěně, Roxy byla velmi zaujatá, ale štěně se jí trochu bálo. Taky si pohrála s Natálkou a zpátky domů jsme se prošli přes Svinec a Čerťák.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

10.1. Byli jsme s Rox na veterině. Má od soboty stažený ocas mezi nohy a nemáchá s ním. Před půl rokem byl příčinou zánět análních žlázek, teď ale byly v pohodě a na nic jiného paní doktorka nepřišla. Roxy se na stole trochu zmítala a kňourala, no ale celkem jsme to zvládly obě, ještě, že s námi byl i Pepa. Tak máme prášky proti zánětu a bolesti a uvidíme.

edit: Ocásek už je v pohodě, ani jsem jí nedávala prášky.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

8.1. Dneska jsme měli domluvené venčení v Kopřivnici. Počasí nám sice vůbec nepřálo, ale sešlo se nás 6 lidí a 4 psi. Krom našeho špringrouše ještě argentinská doga, bulík a zlaťák. Pěkně si pohráli a pohonili se.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2.1. Výlet na Trojačku. Zase jsme si dali trasu jako jsme šly samy s Rox před pár dny, i když jsme chtěli jít delší, ale holt jsem dospávala Silvestr a vyrazili jsme až po poledni. Oproti minule nás doprovázeli i Pepa a mamka, Roxanu jsem měla do kopců zapřaženou na postroji a musím uznat, že se mi s ní šlapalo líp, ale holt to není malamuťák, takže občas zatáhne, občas se začuchá a občas lítá ze strany na stranu jako splašená. Cestou jsme vyplašili plno srn, to pak byla Rox hyper. A cestou zpátky už si lítala na stopovačce, ale stejně tak nějak pořád splašeně táhla. No hlavně, že se nám ji povedlo za ty 4 hodiny unavit a my jsme se vyvětrali na čerstvém vzduchu.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

TOPlist